Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1180/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Lukáše Jíchy, soudního exekutora, Exekutorský úřad Přerov, sídlem Komenského 1294/38, Přerov, zastoupeného JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 329, Uherské Hradiště, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 12. února 2025 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. -274 ze dne 27. září 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti CASPER UNION s. r. o., sídlem náměstí Borise Němcova 510/3, Praha 6 - Bubeneč, a Veroniky Barákové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel je soudním exekutorem. Vede exekuci proti druhé vedlejší účastnici k vymožení pohledávky první vedlejší účastnice.

2. Stěžovatel vydal usnesení č. j. 203 Ex 24864/14-227 ze dne 11. prosince 2021, jímž po provedené dražbě nemovitých věcí rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 970 000 Kč tak, že v první skupině se uspokojuje jeho pohledávka na náhradě nákladů exekuce ve výši 153 037 Kč k hotovému placení a ve třetí skupině se uspokojuje pohledávka první vedlejší účastnice ve výši 816 963 Kč (výrok I) a rozhodl o zániku práv na vydražených nemovitých věcech (výrok II).

3. K odvolání první vedlejší účastnice Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením č. j. -237 ze dne 21. března 2022 potvrdil usnesení stěžovatele (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. K dovolání první vedlejší účastnice Nejvyšší soud usnesením sp. zn. ze dne 11. října 2022 zrušil usnesení krajského soudu i usnesení stěžovatele a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Proti usnesení Nejvyššího soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, jež byla usnesením

sp. zn.

ze dne 21. prosince 2022 odmítnuta pro předčasnost, neboť směřovala proti kasačnímu rozhodnutí a řízení dosud nebylo skončeno.

6. Stěžovatel v dalším řízení rozhodl usnesením č. j. 203 Ex 24864/14-256 ze dne 2. února 2023, jímž znovu rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 970 000 Kč tak, že v první skupině se uspokojuje jeho pohledávka na náhradě nákladů exekuce ve výši 153 037 Kč k hotovému placení a ve třetí skupině se uspokojuje pohledávka první vedlejší účastnice ve výši 816 963 Kč (výrok I) a rozhodl o zániku práv na vydražených nemovitých věcech (výrok II).

7. K odvolání první vedlejší účastnice krajský soud napadeným usnesením změnil stěžovatelovo usnesení ve výroku I tak, že z rozdělované podstaty se v první a druhé skupině neuspokojuje žádná pohledávka a ve třetí skupině se částečně uspokojuje pohledávka první vedlejší účastnice ve výši 970 000 Kč, z níž částka 816 963 Kč jí byla již vyplacena dne 18. května 2022 (výrok I) a ve výroku II usnesení stěžovatele potvrdil (výrok II).

8. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání proti výroku I napadeného usnesení krajského soudu, neboť nebylo přípustné k řešení žádné z právních otázek předložených v dovolání.

9. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy vycházely z nesprávného znění právního předpisu, neboť nepřihlédly k zásadě lex posterior derogat legi priori. Nejvyššímu soudu stěžovatel dále vytýká, že náležitě neposoudil důsledky uplynutí lhůty k popření pohledávky při rozvrhu. Stěžovatel zdůrazňuje, že ústavní stížnost přesahuje horizont konkrétní věci, neboť obdobných exekucí jsou řádově statisíce, přičemž výklad uplatňovaný Nejvyšším soudem vede k tomu, že exekutoři nemají žádnou šanci domoci se nákladů exekuce v situaci, kdy pohledávka oprávněného přesahuje hodnotu zpeněženého majetku povinného, to vše za situace, kdy si exekutor nemůže vybírat, která exekuční řízení povede, a náklady, které se "ztrátovými" exekucemi objektivně má, musí sanovat z jiných zdrojů. Ve svém důsledku tak napadená usnesení představují rovněž zásah do stěžovatelova práva vlastnit majetek. Stěžovatel rovněž upozorňuje, že v nynější věci nejde o první případ porušení jeho ústavně zaručených základních práv.

10. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, je včasná a přípustná. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

11. Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti vázán petitem ústavní stížnosti. Předmětem přezkumu Ústavního soudu tak může být pouze to rozhodnutí orgánu veřejné moci, které stěžovatel navrhuje zrušit [nález

sp. zn.

ze dne 31. července 2017 (N 134/86 SbNU 273), bod 30]. V nynější věci je z ústavní stížnosti zřejmé, že stěžovatel napadá výlučně v záhlaví uvedená usnesení Nejvyššího soudu a krajského soudu, a nikoliv rozhodnutí, která jim předcházela. Ústavní soud se tak nemohl zabývat stěžovatelovými námitkami proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ani usnesení krajského soudu č. j. -102.

12. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Ústavní soud může hodnotit posouzení přípustnosti dovolání podle pouze z hlediska jeho ústavnosti. Fakticky se tak jeho přezkum omezuje na posouzení dvou otázek, a to, zda Nejvyšší soud neodepřel účastníkovi řízení právo na přístup k soudu tím, že odmítl dovolání, aniž by se ve svém odůvodnění náležitě vypořádal se stěžovatelem řádně předestřenou právní otázkou, nebo tím, že v rámci svého posouzení právní otázky, ať už vyústilo do odmítnutí dovolání nebo připuštění dovolacího přezkumu, aproboval právní výklad, který je v rozporu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami [nález

sp. zn.

ze dne 9. února 2016 (N 30/80 SbNU 391), bod 20].

13. Stěžovatel předložil v dovolání čtyři právní otázky. První dvě otázky označené písmeny A a B fakticky představovaly polemiku s kasačním usnesením sp. zn. . Podle Nejvyššího soudu dovolání nebylo přípustné pro řešení těchto otázek, protože stěžovatel namítal opožděnost popěrného úkonu první vedlejší účastnice, ač podle Nejvyššího soudu nešlo o popření stěžovatelovy pohledávky, nýbrž o nastolení právní otázky rozhodného znění exekučního řádu. Napadené usnesení krajského soudu proto podle Nejvyššího soudu na řešení těchto otázek nezáviselo. Tento závěr z ústavního hlediska obstojí. Nejvyšší soud tedy neporušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu tím, jak se s těmito dvěma otázkami vypořádal.

14. Zbylé dvě otázky označené písmeny C a D Nejvyšší soud posoudil a uzavřel, že krajský soud je vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Takové rozhodnutí má fakticky povahu meritorního přezkumu, byť jde formálně o posuzování přípustnosti dovolání [nález

sp. zn.

ze dne 15. března 2017 (N 45/84 SbNU 527), bod 29]. Ani zde tak nedošlo k porušení stěžovatelova práva na přístup k soudu.

15. Zbývá posoudit, zda Nejvyšší soud neaproboval právní výklad, který je v rozporu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami. Klíčovou otázkou v dosavadním řízení bylo, jaké znění procesních předpisů se ve věci použije. Od této otázky se odvíjí posouzení pořadí stěžovatelovy pohledávky, a efektivně i to, zda bude z výtěžku dražby uspokojena.

16. Napadená rozhodnutí vychází z toho, že exekuce byla nařízena v roce 2006, tedy před účinností , a proto je třeba věc posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007. Tento výklad absence intertemporálních ustanovení v zákoně č. byl opakovaně aprobován judikaturou, včetně judikatury Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2009 (N 210/54 SbNU 581), bod 10].

17. Stěžovatel vychází z toho, že pozdější novela exekučního řádu provedená obsahovala přechodné ustanovení, podle něhož se neskončené exekuce řídí exekučním řádem ve znění účinném od účinnosti této novely. Zdůrazňuje, že při svém rozhodování neaplikoval.

18. Ústavní soud ovšem i po účinnosti zákona , jehož se stěžovatel dovolává, vycházel z toho, že exekuce nařízené před účinností je třeba posuzovat podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 (usnesení

sp. zn.

ze dne 21. listopadu 2017 nebo

sp. zn.

ze dne 5. prosince 2017). Není tedy pravda, že by přechodná ustanovení "přebila" existující judikaturu k této otázce, jak stěžovatel tvrdil v dovolání (bod 9 napadeného usnesení Nejvyššího soudu).

19. Neobstojí ani stěžovatelův argument uplatněný v ústavní stížnosti, že neaplikoval , ale výlučně pozdější Není možné aplikovat právní předpis tak, že by si interpret vybíral, které jeho novely bude zohledňovat a "poskládal" si tak znění předpisu, které zákonodárce nezamýšlel. Takovým postupem by stěžovatel jako soudní exekutor nahrazoval parlament, což je v rozporu s požadavky dělby moci.

20. Výklad podústavního práva provedený Nejvyšším soudem tedy nepředstavuje porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Obstojí proto i napadené usnesení krajského soudu, jež je založeno na stejném výkladu.

21. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. dubna 2025

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu