Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1109/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Stejskalové, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -317 ze dne 9. ledna 2025, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Ing. Petra Hromka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva.

2. Stěžovatelka jako povinná podala návrhy na zastavení exekuce a na odklad exekuce. Okresní soud ve Vyškově usnesením č. j. -272 ze dne 14. října 2024 zastavil řízení o návrzích na zastavení exekuce (výroky I a II) a zamítl návrh na odklad exekuce (výrok III). Zastavení řízení o návrzích na zastavení exekuce odůvodnil tím, že obdobný návrh stěžovatelky byl již zamítnut 11. března 2024 a toto rozhodnutí nabylo právní moci 12. června 2024, byla tedy dána překážka věci rozhodnuté. Návrh na odklad exekuce zamítl, neboť nebylo možno očekávat zastavení exekuce s ohledem na zastavení řízení o návrzích na zastavení exekuce.

3. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatelky potvrdil usnesení okresního soudu. Krajský soud souhlasil, že byla dána překážka věci rozhodnuté. Stěžovatelku zároveň poučil, že proti napadenému usnesení je přípustné dovolání.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že dovolání považuje za nepřípustné, neboť podle nelze podat dovolání z důvodu vad podle , odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 tohoto zákona, přičemž s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nelze důvodně či opodstatněně podat dovolání, ani žalobu pro zmatečnost v případě rozhodnutí soudu o zastavení řízení z důvodu již existující překážky věci rozhodnuté vydanému v exekučním řízení. Stěžovatelka odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 3. srpna 2022 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 27. června 2024.

5. Stěžovatelka soudům vytýká, že neprovedly jí navržené důkazy a svůj postup řádně neodůvodnily. Rovněž kritizuje, že soudy rozhodovaly bez jednání. Stěžovatelka tvrdí, že předložila nové skutečnosti a důkazy a její návrh na zastavení exekuce tak nebyl shodný s tím, který podala dříve. Konečně stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí představuje i zásah do jejího práva na ochranu vlastnictví, neboť soud nepřihlédl k nemravnosti původní smlouvy, z níž vznikla pohledávka vymáhaná v exekuci, ani k tomu, že exekutor zajistil stěžovatelčin majetek v mnohem větším rozsahu, než kolik činila vymáhaná částka.

6. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

7. Námitka, že ve věci nebylo nařízeno jednání, svým obsahem odpovídá námitce zmatečnosti podle (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. dubna 2004, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2007). Z ústavní stížnosti přitom není zřejmé, že by taková žaloba byla podána. Proto je tato námitka v řízení o ústavní stížnosti nepřípustná, neboť nebyly vyčerpány všechny zákonné opravné prostředky ( ). To ovšem nepůsobí nepřípustnost ústavní stížnosti jako celku. Opačný závěr by totiž vedl k těžko přijatelným důsledkům, neboť původně přípustná ústavní stížnost by se mohla pouhým doplněním o novou argumentaci v průběhu řízení stát nepřípustnou (nález

sp. zn.

ze dne 26. dubna 2023, bod 21).

8. Zároveň však Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná i ve zbylém rozsahu ( ), neboť stěžovatelka nepodala dovolání a tím nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že dovolání považuje za nepřípustné, přičemž odkázala na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z nich však plyne opak toho, co stěžovatelka tvrdí. V obou případech Nejvyšší soud totiž odmítl dovolání pro nepřípustnost, jež spočívala v tom, že žádná z předložených právních otázek nezaložila přípustnost dovolání podle . Takové rozhodnutí implicitně obsahuje předpoklad, že nebyl dán důvod odmítnutí dovolání podle .

10. Z hlediska možnosti podat ústavní stížnost je zásadní rozdíl mezi objektivní nepřípustností dovolání podle a nepřípustností podle .

11. V situacích vypočtených v nelze dovolání podat a lhůta k podání ústavní stížnosti běží již od rozhodnutí odvolacího soudu (nález

sp. zn.

ze dne 31. října 2023, bod 31). Naproti tomu, posuzuje-li Nejvyšší soud přípustnost podle , jde o rozhodování, které závisí na jeho uvážení. V každém takovém případě se totiž Nejvyšší soud (ať už výslovně či implicitně tím, že uzavře, že není dán žádný z důvodů přípustnosti dovolání) vyjadřuje k otázce, zda nemá být jeho judikatura změněna, což je nepochybně výsledkem uvážení Nejvyššího soudu [nález

sp. zn.

ze dne 15. března 2017 (N 45/84 SbNU 527), bod 29]. To má v rovině řízení o ústavní stížnosti ten význam, že ač bylo dovolání z takového důvodu odmítnuto jako nepřípustné, stále lze podat ústavní stížnost i proti rozhodnutím, jež předcházela podání dovolání.

12. Tvrdí-li stěžovatelka v ústavní stížnosti, že v její věci nebyla dána překážka věci rozhodnuté, neboť tvrdila nové skutečnosti a navrhla nové důkazy, fakticky tím uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a předkládá právní otázku procesního práva, která mohla založit přípustnost dovolání podle , ať už proto, že by krajský soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, či že by mohl být důvod tuto judikaturu změnit. Dovolání tak představovalo účinný prostředek nápravy, který stěžovatelka mohla využít.

13. Ústavní soud zároveň neshledal, že by byl důvod postupovat podle a přijetí ústavní stížnosti výjimečně neodmítnout. Stěžovatelka ostatně netvrdila, že by takové důvody byly v její věci dány.

14. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 16. dubna 2025

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka