Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 651/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného Mgr. Petrem Šupalem, LL.M., advokátem, sídlem Koperníkova 1215/4, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2024 č. j. -108 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2024 č. j. -63, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl zadržen na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného polským soudem. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") bylo podle s přihlédnutím k , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, rozhodnuto o tom, že se vyžádaný stěžovatel bere do předběžné vazby, přičemž vazba se započítává ode dne 15. 11. 2024 v 12:40 hodin.

3. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení krajského soudu jako nedůvodná.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel považuje vazbu za problematickou s ohledem na svůj zdravotní stav, který umocňuje intenzitu toho opatření vůči němu, a vzbuzuje otázky, jak bude při výkonu vazby chráněno jeho zdraví a zabezpečeny jeho zvláštní zdravotní potřeby. S touto jeho argumentací, podpořenou doloženými lékařskými zprávami, se však soudy dostatečně nevypořádaly. Ke své stížnosti k vrchnímu soudu přitom doplnil komplexní zdravotní dokumentaci dokládající vysoké riziko srdečních příhod. Ta zahrnovala i zprávu specializovaného kardiologického pracoviště, která by jistě měla mít větší váhu, než zpráva lékaře běžné ambulantní služby, vypracovaná během krátké chvíle za účelem rozhodování o procesní způsobilosti a možnosti pobytu zadrženého v cele předběžného zadržení. Bylo tak povinností stížnostního soudu svůj postoj k dostupným lékařským zprávám přesvědčivě vysvětlit. Stěžovatel upozorňuje, že Ústavní soud ve své judikatuře vyslovil, že důvodnost vazby je mimo jiné závislá na aktuálním zdravotním stavu obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2006

sp. zn.

).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby není povolán k přezkumu správnosti použití běžného zákona a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody [ písm. d) y, ]. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje zásadu sebeomezení, která při posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazbou umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, jsou-li závěry soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo není-li rozhodnutí odůvodněno (např. usnesení ze dne 13. 5. 2005

sp. zn.

).

7. Z y a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyplývá, že rozhodnutí soudu, na jehož základě došlo k zbavení osobní svobody, musí být náležitě odůvodněno, což znamená, že z něj musí být seznatelné důvody, pro které soud považoval za splněné ústavněprávní požadavky pro tento zásah [srov. nálezy ze dne 21. 1. 2014

sp. zn.

(N 6/72 SbNU 83), ze dne 27. 3. 2011

sp. zn.

(N 61/64 SbNU 723) nebo ze dne 22. 11. 2010

sp. zn.

(N 231/59 SbNU 357)]. Argumenty použité soudy k odůvodnění existence reálného rizika, či důvodné obavy, musí mít jasnou vazbu k danému riziku. Jen tak je možné ověřit, zda byly dodrženy uvedené ústavněprávní požadavky. Výklad podústavních norem přitom nesmí být svévolný či nerozumný, nebo vybočující z obecně akceptovaných pravidel výkladu právních předpisů [např. nálezy ze dne 18. 10. 2011

sp. zn.

(N 178/63 SbNU 69), ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

(N 98/15 SbNU 17) nebo ze dne 17. 5. 2011

sp. zn.

(N 94/61 SbNU 453)].

8. Skutečnost, že obecný soud vyslovil závěr, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Ustanovení § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních umožňuje vzít osobu do předběžné vazby, jestliže zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, o jejíž vydání jde. Posouzení těchto konkrétních skutečností je především věcí obecných soudů.

9. V podané ústavní stížnosti stěžovatel směšuje otázku existence vazebního důvodu a otázku péče o zdraví při výkonu vazby. Ve stěžovatelem zmiňovaném nálezu

sp. zn.

se Ústavní soud vyslovil v tom směru, že při posuzování existence obavy, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, je namístě mimo jiné posuzovat jeho aktuální zdravotní stav. Oproti tomu stěžovatel v ústavní stížnosti důvod vazby, totiž existenci obavy z jeho útěku, nerozporuje. Místo toho dovozuje vyšší intenzitu omezení svobody s ohledem na jeho špatný zdravotní stav a vyslovuje obavu, zda bude při výkonu vazby dostatečně zajištěna péče o jeho zdraví. Soudy se však v odůvodnění svých napadených rozhodnutí logicky zaměřily primárně na zodpovězení otázky, zda zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z jeho útěku, když to také bylo jejich hlavní úlohou.

10. V případě, že i navzdory horšímu zdravotnímu stavu osoby, proti níž se řízení vede, je shledána existence vazebního důvodu, nutno vycházet z toho, že sama skutečnost, že je osoba invalidní nebo trpí poruchou zdraví, nevylučuje její vzetí do vazby a ani její výkon. Povinností státu je namísto toho zajistit osobě ve vazbě i během jejího výkonu náležitou lékařskou péči (obdobně usnesení ze dne 31. 10. 2023

sp. zn.

, bod 21). Výkon vazby je činností státní moci vymykající se obsahu rozhodnutí, jimiž je rozhodováno o vzetí a držení ve vazbě (a tedy předmětu ústavní stížnosti). Způsob výkonu vazby nelze spojovat s důvody, pro které byla nařízena a pro které je nutné její trvání. Upravují jej jiné právní předpisy, které poskytují dostatek prostředků k ochraně práv osob ve vazbě, jichž mohou, v případě, že nejsou spokojeny se způsobem jejího výkonu, využít ke zjednání nápravy. Konkrétněji lze odkázat na , o výkonu vazby, podle něhož má obviněný ve vazbě právo na zdravotní služby, a na a zákona o výkonu vazby ve spojení s , o státním zastupitelství, kde jsou zakotveny postupy, které má obviněný k dispozici, není-li se zdravotními službami poskytovanými ve výkonu vazby spokojen (obdobně usnesení ze dne 22. 5. 2024

sp. zn.

, bod 17).

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu