Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1501/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného Mgr. Martinem Bugajem, advokátem, sídlem Komenského 12/1, Bruntál, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2025 č. j. -6055 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2025 č. j. -5984, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení d (dále jen "").

2. Stěžovatel se nachází ve výkonu vazby, a to v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) , . Do vazby byl vzat dne 22. 6. 2024.

3. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby. Dále krajský soud rozhodl, že účelu vazby nelze dosáhnout dohledem probačního úředníka, nepřijímá se nabídka převzetí záruky za další chování stěžovatele a není přípustné přijetí peněžité záruky.

4. O stížnosti stěžovatele proti usnesení krajského soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením tak, že stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Stížnostní soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že u stěžovatele existují důvody vazby útěkové i předstižné. S ohledem na intenzitu těchto důvodů a charakter trestné činnosti, pro kterou byl stěžovatel postaven před soud, podle stížnostního soudu nelze vazbu nahradit žádným z institutů vazbu nahrazujících, ani jejich kombinací.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv v tom, že se obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí nevěnovaly jeho tvrzením, že v současných podmínkách výkonu vazby nemá zajištěnu potřebnou lékařskou péči. Stěžovatel k tomu uvádí, že v důsledku opakovaného nepodání léků vězeňskou službou a odložením kontroly v externím zdravotnickém zařízení byl vystaven riziku závažného zhoršení svého zdravotního stavu, což doložil vyjádřením expertního vězeňského pracoviště. V tomto ohledu stěžovatel poukazuje na závazky vyplývající z práva na ochranu zdraví a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, které vyžadují zajištění adekvátní zdravotní péče ve výkonu vazby. Tím, že se obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně nevěnovaly jeho námitce, porušily podle stěžovatele jeho právo na spravedlivý proces.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a v řízení o ústavních stížnostech podle písm. d)y se omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud není další instancí obecných soudů a rozhodnutí trestních soudů je oprávněn přezkoumat výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

8. Osobní svoboda představuje v demokratickém právním státě jednu z nejdůležitějších hodnot, přičemž se zásahy do této svobody mohou být spojeny neodstranitelné následky ve všech sférách života jednotlivce. K zásahu do této svobody může stát přistoupit pouze na základě zákona a v jeho mezích a nesmí se při tom dopustit svévole.

9. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů zbavení osobní svobody obviněného podle a 2y s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení [srov. nález ze dne 12. 10. 1994

sp. zn.

(N 46/2 SbNU; 214/1994 Sb.)]. Mezi základní principy omezení osobní svobody vazbou (které musí podústavní právo reflektovat) patří nezbytnost uvalení vazby a držení v ní jen pro určitý legitimní účel, proporcionalita mezi osobní svobodou jednotlivce a zájmem společnosti na omezení této svobody, nezbytnost omezení osobní svobody pro absenci jiného prostředku k dosažení totožného cíle, vyvažování přínosů omezení osobní svobody s ohledem na z toho vyplývající ztráty a výhradní pravomoc soudu rozhodovat o vazbě [viz nález ze dne 29. 1. 2008

sp. zn.

(N 21/48 SbNU 223)]. Na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle y a z principu demokratického právního státu podle y (viz nález ze dne 29. 11. 2023

sp. zn.

).

10. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že způsob výkonu vazby nelze spojovat s důvody, pro které byla vazba nařízena a pro které je nutné její trvání. Poukázal přitom na právní předpisy, jimiž se řídí výkon vazby, které poskytují dostatek prostředků k ochraně práv vazebně stíhané osoby, jichž může v případě, že není spokojena se způsobem výkonu vazby, ke zjednání nápravy využít (srov. usnesení ze dne 24. 1. 2001

sp. zn.

, ze dne 23. 6. 2005

sp. zn.

, ze dne 6. 11. 2008

sp. zn.

, nověji ze dne 22. 5. 2024

sp. zn.

).

11. Ačkoliv lze dát stěžovateli za pravdu v tom, že je povinností státu zajistit osobě ve vazbě i během jejího výkonu náležitou zdravotní péči (viz např. usnesení ze dne 31. 10. 2023

sp. zn.

, bod 21), nelze kvalitu a dostupnost zdravotní péče podrobit přezkumu při rozhodování o vzetí do vazby či o jejím trvání. Právo obviněného na zdravotní služby ve výkonu vazby je upraveno v , o výkonu vazby (dále jen ""), podle něhož má obviněný právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním předpisem s přihlédnutím k omezení vyplývajícím z účelu vazby. Není-li obviněný spokojen se zdravotními službami poskytovanými ve výkonu vazby, jsou mu k dispozici postupy předvídané zejména v a zákona o výkonu vazby ve spojení s , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (viz např. usnesení ze dne 17. 4. 2025

sp. zn.

).

12. Jelikož se podmínky vazby vymykají z přezkumu rozhodování o trvání vazby, nelze spatřovat protiústavnost napadených rozhodnutí v tom, že se obecné soudy podrobněji nezabývaly námitkami stěžovatele stran dostupnosti adekvátní zdravotní péče ve výkonu vazby.

13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele. Postupoval proto podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu