Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 984/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti původního stěžovatele Emila Sirovátky, nyní stěžovatelky Ivanky Sirovátkové, jako procesní nástupkyně, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. února 2024 č. j. -1058, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Ing. Dagmar Houškové a Romana Junga, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

I. V řízení o ústavní stížnosti ve věci sp. zn. bude po zemřelém stěžovateli Emilu Sirovátkovi pokračováno s jeho procesní nástupkyní Ivankou Sirovátkovou.II. Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Původní stěžovatel, manžel nynější stěžovatelky, se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení pro porušení ústavně zaručených práv v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí plyne, že původní stěžovatel se žalobou podanou v roce 2012 domáhal určení vlastnictví ke sporným nemovitostem. Okresní soud Plzeň-jih v pořadí již čtvrtým rozsudkem ze dne 16. 11. 2022 č. j. -937 zamítl žalobu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky III a IV). Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele rozsudkem ze dne 29. 8. 2023 č. j. -988 potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I o věci samé (výrok I), ve výrocích o nákladech řízení však rozsudek okresního soudu zrušil a uložil okresnímu soudu zabývat se aktuálními majetkovými a výdělkovými poměry stěžovatele (výrok II). Dovolání proti výroku I rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 4. 2. 2025 č. j. -1098.

3. Po zrušení rozsudku okresního soudu v části o nákladech řízení stěžovatel na výzvu okresního soudu vyplnil prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Okresní soud na základě aktuálního prohlášení hodnotil, jak se proměnily majetkové poměry stěžovatele oproti roku 2016, kdy přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Poté usnesením ze dne 11. 12. 2023 č. j. -1031 přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné čtvrtiny.

4. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení odvolání. Usnesením napadeným ústavní stížností krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu v neprospěch původního stěžovatele tak, že stěžovateli zcela odňal osvobození od soudních poplatků přiznané mu již usnesením z roku 2016. Od roku 2016 se poměry stěžovatele zlepšily natolik (zvýšení starobního důchodu stěžovatele i jeho manželky, pronájem bytového domu ve vlastnictví manželky celkem třinácti podnikatelským subjektům atd.), že již k osvobození od soudních poplatků nebyl důvod.

5. V ústavní stížnosti původní stěžovatel nesouhlasil s tím, že krajský soud výlučně z podnětu odvolání stěžovatele změnil rozhodnutí okresního soudu v jeho neprospěch. Tímto svévolným a nezákonným postupem krajský soud porušil zásadu zákazu změny k horšímu (reformatio in peius). Přestože takové výslovné ustanovení neobsahuje, je možné zákaz změny k horšímu dovodit z o mezích odvolacího přezkumu. Opačný závěr by byl v rozporu s dispoziční zásadou a zásadou projednací, kterými je ovládán civilní proces. To potvrzuje i odborná literatura a mnohaletá soudní praxe, naposledy zejména nález ze dne 10. 4. 2024

sp. zn.

.

6. V průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel zemřel. Ztratí-li v průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel, který je fyzickou osobou, způsobilost být účastníkem řízení, a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, je procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ten, kdo vstoupil do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. O tom soud rozhodne usnesením ( o Ústavním soudu ve spojení s , 2 ).

7. Advokát zemřelého stěžovatele informoval Ústavní soud o tom, že Obvodní soud pro Prahu 10 vydal v pozůstalostním řízení usnesení dne 13. 12. 2024 č. j. -70 (v právní moci téhož dne), podle něhož je jedinou dědičkou zemřelého stěžovatele jeho manželka, Ivanka Sirovátková. Ústavnímu soudu předložil také plnou moc, kterou mu dědička udělila k zastupování v řízení o této ústavní stížnosti. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že pokračování v řízení o ústavní stížnosti nic nebrání, neboť v něm nejde o právo, jež je vázáno jen na osobu původního stěžovatele, a podle hmotného práva smrtí stěžovatele k zániku práv a povinností nedošlo. Ústavní soud proto rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno s právní nástupkyní zemřelého stěžovatele (výrok I tohoto usnesení).

8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, do jehož práv nyní vstoupila stěžovatelka jako jeho procesní nástupkyně. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena ( až ). Byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práv ( téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

9. Ústavní soud stanoviskem pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. sjednotil svou rozhodovací praxi k aplikaci zásady zákazu změny k horšímu na rozhodování odvolacích civilních soudů o nákladech řízení. Z ústavního pořádku takový zákaz dovodit nelze. Změní-li tedy odvolací soud výrok soudu prvního stupně o nákladech občanského soudního řízení v neprospěch odvolatele, neporuší tím jeho práva zaručená a d. Ústavní soud se ve stanovisku výslovně odchýlil od právního názoru vysloveného v nálezu

, na který se odkazuje v ústavní stížnosti.

10. Tyto úvahy lze použít také pro rozhodování odvolacích civilních soudů o (odnětí) osvobození od soudních poplatků, to zejména s poukazem na , podle něhož předseda senátu může z úřední povinnosti přiznané osvobození kdykoli za řízení odejmout, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují. Dokonce i nález

v bodě 24 výslovně připustil, že "v řízení ovládaném zásadou oficiality zákaz reformace in peius neplatí, neboť v něm soud není vázán návrhy stran". Nic nebrání ani tomu, pokud o odnětí osvobození rozhodne soud v řízení o odvolání (např. usnesení ze dne 11. 1. 2007

sp. zn.

).

11. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle (výrok II).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu