Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 868/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Zbyňka Vlacha, zastoupeného Mgr. Petrou Wölflovou, advokátkou, sídlem U Pily 581, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. ledna 2025 č. j. 19 UL 1/2025-339, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v návětí uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva ve smyslu , 2 a 4 a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že se stěžovatel v řízení před obecnými soudy domáhal podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále jen " "), určení lhůty k nařízení jednání ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. . Návrh odůvodňoval tím, že je okresní soud nečinný ve věci jeho návrhu na vydání rozhodnutí o postupu okresního soudu při doručování stejnopisu platebního rozkazu, který podal 14. února 2024.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích zamítl. Uvedl, že ve věci vedené pod sp. zn. u okresního soudu žádné řízení neprobíhá, věc je pravomocně skončena, a návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu proto nelze vyhovět. Krajský soud aproboval postup okresního soudu, který s odkazem na , a ke zmíněnému podání stěžovatele ze 14. února 2024 nepřihlédl.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že krajský soud dostatečně nezjistil skutkový stav, nezohlednil předložené listinné důkazy a zamítnutí návrhu na určení lhůty založil na vyjádření okresního soudu, aniž by se zabýval podstatou věci. Dále poznamenal, že napadeným rozhodnutím krajský soud přispěl k nepřiměřené době řízení, které trvá již 31 let. Následně stěžovatel poukázal na řadu chyb, jichž se měl dopustit okresní soud v řízení sp. zn. .

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti (usnesení ze dne 21. února 2024

sp. zn.

, usnesení ze dne 12. dubna 2022

sp. zn.

) známo, že se stěžovatel snaží různými procesními postupy zvrátit výsledek věci vedené pod sp. zn. u okresního soudu. Také v nynější věci se stěžovatel brání proti údajné nečinnosti okresního soudu v řízení sp. zn. . Jak ovšem vyplývá z citovaných usnesení a z napadeného rozhodnutí krajského soudu, toto řízení již pravomocně skončilo, což Ústavní soud ověřil v databázi infoSoud. Platební rozkaz, o který v původním řízení šlo, je pravomocný. Stejně tak bylo pravomocně skončeno řízení o žalobě pro zmatečnost (viz citované usnesení

sp. zn.

, bod 6).

7. Ústavní soud proto shledal stěžovatelovy námitky zjevně neopodstatněnými. Ústavní soud připomíná, že při rozhodování o návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci dochází k průtahům v řízení. Účelem návrhu není umožnit účastníkovi řízení, aby přiměl rozhodující soud k provedení úkonů v souladu s jeho přáním, a to i bez vazby na existenci průtahů v řízení. Příslušný soud může toliko stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu, avšak není oprávněn procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení (usnesení Ústavního soudu ze dne 31. května 2022

sp. zn.

). V souladu s tím lze uzavřít, že napadené rozhodnutí krajského soudu nevybočuje z ústavních mantinelů. Bylo též řádně odůvodněno a odpovídá zjištěnému procesnímu ději.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu