Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 593/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele K. T., zastoupeného Mgr. Ing. Irenou Švarcovou, LL.M., advokátkou, sídlem Borová 1111/7, Praha 12 - Modřany, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2024 č. j. -711, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. T. a nezletilých Š. T. a T. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen " ") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle d (dále jen " "), na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na péči o děti a jejich výchovu podle a y a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sc. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a na ochranu vlastnit majetek podle y. Dále v petitu navrhl, že podle , , ve znění pozdějších předpisů, a rozhodne jiný senát městského soudu než 14 Co.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel a první vedlejší účastnice (dále jen "matka") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků, přičemž jejich poměry byly upraveny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud"), jímž byla schválena dohoda rodičů o jejich svěření do péče matky, a otec se zavázal platit na výživu každého z nich částku 10 000 Kč měsíčně. Následné návrhy otce na změnu výchovy nezletilých a snížení výživného byly zamítnuty. O dalším návrhu, jímž se stěžovatel domáhal změny výchovy nezletilých, rozhodl obvodní soud rozsudkem ze dne 20. 3. 2024 č. j. -642, , 79/2023, kterým nezletilé svěřil do specifikované střídavé péče v týdenním intervalu, včetně prázdninového režimu (I. výrok), stěžovateli uložil povinnost platit na výživu nezletilého Š. částku 13 000 Kč a na výživu nezletilé T. částku 11 000 Kč měsíčně (II. výrok), matce uložil povinnost platit na výživu nezletilého Š. částku 6 000 Kč a na výživu nezletilé T. částku 4 000 Kč měsíčně (III. výrok), zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného (IV. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (V. výrok).

3. Proti výroku o střídavé péči (ohledně místa předání nezletilých a určení prázdninové péče v návaznosti na školní výuku) a výši a splatnosti výživného podal stěžovatel odvolání a proti I. a III. výroku se odvolala stěžovatelka. po doplnění dokazování napadeným rozsudkem změnil I. až III. výrok rozsudku obvodního soudu a návrh stěžovatele na změnu úpravy péče nezletilých zamítl (I. výrok), potvrdil IV. výrok (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů (III. výrok). V odůvodnění odkázal na předchozí rozsudek obsahující výklad o předpokladech změny dosavadního rozhodnutí o výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném, včetně střídavé výchovy, připomenul, že rodiče mají, stejně jako v době předchozích rozhodnutí, komunikační problémy a na základě doplněného dokazování uzavřel, že stanovisko nezletilých, kteří si v době posledního rozhodování přáli zachovat stávající stav, nedoznalo od té doby žádné změny. Z těchto důvodů neshledal podstatnou změnu poměrů, pro niž by bylo možné přistoupit ke změně úpravy poměrů nezletilých, tj. změnit pravomocná rozhodnutí o péči matky se zakotvením širokého styku nezletilých se stěžovatelem.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel spatřuje kvalifikovanou vadu napadeného rozsudku v účelově vypjatém hodnocení vztahu rodičů bez zřetele k obecně přijímanému vnímání vztahů rozvedených rodičů, přičemž zcela ignoroval judikaturu Ústavního soudu, tedy i doktrinální výklad institutu střídavé péče. Jeho základní právo na spravedlivý proces bylo podle jeho mínění porušeno z důvodu nerespektování ustálené judikatury, absence poučení městského soudu o důvodech změny rozhodnutí obvodního soudu s přihlédnutím ke znaleckému posudku z roku 2020, který jako důkaz soud nyní neprovedl, čímž mu zabránil uplatnit účinné námitky. Uvedené základní právo bylo porušeno i jednostranným hodnocením stanoviska syna bez komplexního posouzení vztahů dětí a rodičů a tedy i v rozporu se zjištěným skutkovým stavem.

5. Stěžovatel si uvědomuje, že úkolem Ústavní soudu není věcný přezkum napadeného rozhodnutí, avšak důvody, které vedly ke změně rozsudku o nařízení střídavé péče, považuje za nepřípustnou libovůli popírající samotný institut střídavé péče.

6. Porušení práva na spravedlivý proces a na rodinný život stěžovatel odůvodňuje obsáhlými a podrobnými argumenty zaměřenými především na údajný nepřípustný rodičovský konflikt, na stanoviska dětí a vztah nezletilého syna ke stěžovateli. Je přesvědčen, že řízení v jeho věci má shodné znaky jako řízení, o kterém rozhodl Ústavní soud ve věci sp. zn .

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán napadený rozsudek. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též ). Právo na soudní ochranu podle odst. l y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. např. usnesení ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody.

9. Z uvedeného postavení Ústavního soudu vyplývá, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko z hlediska porušení základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o dítě (ev. také stanovení výživného). Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavnímu soudu proto v řízeních o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů v opatrovnických věcech nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy a na základě "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí těchto soudů. Stěžovatel, byť si je vědom postavení Ústavního soudu (bod 16. ústavní stížnosti), přesto staví Ústavní soud právě do této pozice, tj. další instance v systému obecného soudnictví, neboť jeho námitky obsažené v ústavní stížnosti mají charakter nesouhlasných námitek vůči důvodům, na nichž založil svoje rozhodnutí. Stěžovatel tak ústavní stížnost fakticky považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny pravomocného rozhodnutí.

10. Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že je v souladu s výše nastíněnými východisky, neboť v něm nezjistil žádné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Námitkami stěžovatele se řádně zabýval, dostatečně se s nimi vypořádal a neshledal, že by od poslední úpravy poměrů nezletilých došlo k takové podstatné změně ve smyslu , , pro níž by bylo možné přistoupit ke změně úpravy poměrů nezletilých, tj. změnit pravomocná rozhodnutí o péči matky se zakotvením širokého styku nezletilých se stěžovatelem (srov. bod 76. odůvodnění). Z napadeného rozsudku srozumitelně vyplývá, jaká skutková zjištění a skutkové závěry učinil a jak věc posoudil po právní stránce (bod 61. a násl. odůvodnění). Mezi skutkovými a právními závěry není dán extrémní rozpor a napadený rozsudek je ústavně akceptovatelný, a to tím spíše, že se vztahuje k otázkám, do nichž je Ústavní soud oprávněn a povinen zasahovat pouze v extrémních případech, o což však v dané věci nejde. Ústavní soud současně shledal, že odůvodnění napadeného rozsudku vyhovuje požadavku na podrobné a přesvědčivé odůvodnění, včetně uvedení relevantních argumentů, ve smyslu nálezu ze dne 3. 5. 2022

sp. zn.

(N 56/112 SbNU 9).

11. Ústavní soud, stejně jako v podobných opatrovnických věcech, uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného. Rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé nemají povahu rozhodnutí absolutně konečných a tedy nezměnitelných; změní-li se poměry, mohou být tyto skutečnosti podkladem pro nové posouzení. Dospěl-li na základě řádného zdůvodnění, byť odchylně od představ stěžovatele, k rozhodnutí o zamítnutí návrhu stěžovatele na změnu úpravy péče o nezletilé, jakož i o potvrzení zamítnutí jeho návrhu na snížení výživného, jde o rozhodnutí nezávislého orgánu veřejné moci, do jehož pravomoci je zásah Ústavního soudu nepřípustný.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Lze-li závěr petitu ústavní stížnosti považovat za návrh, aby Ústavní soud rozhodl, že o odvolání rozhodne jiný senát městského soudu, přehlíží stěžovatel rozsah pravomoci Ústavního soudu podle , proto jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a tudíž ho Ústavní soud odmítl podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu