Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 360/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatele A. K., zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-167430-3/SO-2023 ze dne 7. 12. 2023 a rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-31569-9/VS-2023 ze dne 31. 8. 2023, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel podal prostřednictvím Úřadu městské části Praha 8 žádost o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvo vnitra jeho žádost zamítlo podle pro existenci důvodů podle , o státním občanství. Podle stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb podléhajících utajení totiž stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu.

2. Ministr vnitra stěžovatelův rozklad proti rozhodnutí ministerstva zamítl. Konstatoval, že vzhledem k závěru, že stěžovatel podle získaných poznatků ohrožuje bezpečnost státu, jsou irelevantní další tvrzení stěžovatele o jeho úplné integraci a silných vazbách na Českou republiku. Stav věci byl podle ministra vnitra zjištěn dostatečně a neshledal v předchozím postupu žádné pochybení. Podrobně se vyjádřil k tomu, že neuvedení přesného důvodu zamítnutí žádosti sice představuje omezení stěžovatelových procesních práv, avšak toto omezení považuje za ústavně konformní. K tomu odkázal na nálezy

sp. zn.

ze dne 11. 10. 2016 a

sp. zn.

ze dne 2. 7. 2019 a usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 9. 2018.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel má za to, že podal řádnou žádost splňující všechny zákonné náležitosti. Odmítá, že by představoval ohrožení bezpečnosti či veřejného pořádku, a bezpečnostní důvody, na nichž zamítnutí jeho žádosti spočívalo, proto považuje za nerelevantní. Není trestně stíhán, vede bezúhonný, obyčejný život a soustředí se na své zaměstnání a dokončení bezproblémového procesu své integrace do české společnosti získáním státního občanství. Zdůrazňuje, že nezastává extremistické názory. Konflikt odehrávající se v jeho zemi původu vnímá jako boj dvou skupin, jehož řešení spatřuje ve vzniku samostatného palestinského státu, avšak uznává jen používání politických, tj. nenásilných prostředků. Má za to, že negativní bezpečnostní stanovisko k jeho osobě vychází z paušalizovaného náhledu na Palestince, který nerozlišuje mezi terorismem a právem národa na sebeurčení. Skutečnost, že se staví proti násilnému konfliktu, plyne též z toho, že v něm sám ztratil příbuzné.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario) a Ústavní soud je k řízení o ní příslušný.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [srov. písm. d) y].

6. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (nález

sp. zn.

, zejména bod 61 odůvodnění).

7. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod (nález

sp. zn.

).

8. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z d (dále jen " "), což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty ( ve spojení s zákona o státním občanství).

9. Podle Ústavního soudu tak není vyloučena jeho pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle písm. d) y, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku ( zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé (podrobněji k postupu Ústavního soudu viz nálezy

sp. zn.

ze dne 29. 9. 2020 a

sp. zn.

ze dne 19. 10. 2021).

10. Z vyžádaného utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru k osobě stěžovatele a vyžádaného správního spisu Ústavní soud zjistil, že k porušení požadavků na řádné vedení řízení nedošlo. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno základní právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu, než jakým je soud, podle ve spojení s y. Ústavní soud tak neshledal prvky libovůle či porušení jiné složky pojmu právního státu ve smyslu y.

11. K tomu jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu. Jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem, protože stěžovatel nemá na jeho udělení ústavně zaručené základní právo ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz a zákona o státním občanství). Z podkladů předložených ministerstvem přitom vyplývá [soudci Ústavního soudu mají podle , o ochraně utajovaných informací, přístup k utajované informaci všech stupňů], že žádost stěžovatele byla projednána a přezkoumána v řádně vedeném správním řízení.

12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Neboť ze shora uvedených důvodů nezjistil porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu