Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 253/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Beneše, zastoupeného Mgr. Dobroslavou Pezlarovou, advokátkou, sídlem Havlíčkova 159, Horní Cerekev, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2024 č. j. -133, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Jana Pejšy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily jeho ústavně zaručené právo zakotvené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y základní práv a svobod (dále jen "").

2. Vedlejší účastník se domáhal v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 vyloučení věci z exekuce. Obvodní soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to i přestože byl vedlejší účastník úspěšný. Důvody hodné zvláštního zřetele shledal v povaze excindačního řízení a okolnostech projednávané věci. V pozici žalovaného se v excindační žalobě ocitá oprávněný, nikoliv exekutor, který realizoval soupis movitých věcí. Vedlejší účastník navíc dokládal své vlastnické právo ke třem věcem pouze čestným prohlášením, je proto pochopitelné, že stěžovatel s vyškrtnutím nesouhlasil. Vlastnictví bylo prokázáno až při dokazování.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") na základě odvolání vedlejšího účastníka napadeným usnesením změnil výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení, když vedlejšímu účastníkovi je v částce 17 246 Kč přiznal (I. výrok), zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). Rozhodnutí opřel o úspěch vedlejšího účastníka ve věci podle Důvody hodné zvláštního zřetele podle neshledal. Řízení podle je řízení na ochranu práv třetích osob, přičemž tato třetí osoba byla v řízení úspěšná. Žádné okolnosti mající původ v poměrech účastníků nebyly tvrzeny, ani prokázány.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že městský soud rozhodl o odvolání bez jednání z důvodu hospodárnosti, čímž bylo stěžovateli zabráněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, ústně vysvětlit a případně doplnit námitky uplatněné písemně v jeho vyjádření k žalobě a vysvětlit použití moderačního práva podle

5. Rozhodnutím městského soudu došlo k zásahu do právní jistoty účastníků, když městský soud v jiných případech použití při rozhodování o nákladech řízení v excindačním řízení připouští. Stěžovatel v této věci poukazuje zejména na nález ze dne 9. 6. 2009

sp. zn.

, a navazující judikaturu Ústavního soudu vycházející z tohoto nálezu, z níž vyplývá, že řízení o vylučovací žalobě je zvláštním řízením a je obecně nespravedlivé, aby byla osoba hájící svá práva povinna k náhradě nákladů řízení vůči osobě úspěšné v řízení o vylučovací žalobě.

6. Je to vedlejší účastník, jemuž je nutné přičítat průběh tohoto řízení, když nebyl schopen prokázat své vlastnické právo k věci a jejich vyloučení z exekuce. Kdyby prokázal své právo již exekutorovi, nemuselo soudní řízení vůbec probíhat.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (y), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

9. Ústavní soud je při přezkumu rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (podobně jako u rozhodnutí v tzv. bagatelních sporech) zdrženlivý. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou. Jde například o nálezy ze dne 15. 10. 2012

sp. zn.

(N 173/67 SbNU 111), ze dne 10. 6. 2014

sp. zn.

(N 118/73 SbNU 821), či nedávný nález ze dne 9. 10. 2024

sp. zn.

(body 19 a násl.).

10. Stěžovatel poukazuje na nález

sp. zn.

[správně jde o nález ze dne 9. 6. 2009

sp. zn.

(N 133/53 SbNU 669)], v němž nebyl shledán zásah do zaručených práv úspěšného žalobce v excindačním řízení, jestliže z důvodu aplikace nebyly náklady přiznány žádnému účastníkovi. Důvodem byl zvláštní charakter excindačního řízení, kde je žalován oprávněný, který by měl nést náklady excindačního řízení, ale který je nezavinil. Dovolává-li se pak stěžovatel závěrů v jiných rozhodnutích městského soudu, pak jde o rozhodnutí ze zmíněného nálezu Ústavního soudu zřejmě vycházející. Ústavní soud se však vyjádřil k otázce náhrady nákladů v řízení o vylučovací žalobě i v jiných věcech, např. v nálezu ze dne 29. 5. 2012

sp. zn.

(N 113/65 SbNU 519), kde naopak vyloučil použití , jestliže byl sepsán majetek za účelem zaplacení dluhu povinného, který žalobkyně nijak nezpůsobila a se kterým neměla nic společného. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení se touto skutečností vůbec nezabýval a nevzal v úvahu zřejmý nepoměr mezi zásahem do práv žalobkyně a výkonem práva oprávněné. Různý přístup k dané otázce se pak projevuje v judikatuře obecných soudů i Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 25. 1. 2022

sp. zn.

, body 8 a 9) a je i předmětem diskusí v odborných článcích (Hobl, J. Náklady řízení zahájených na obranu třetích osob při postižení movitých věcí v exekuci, Komorní listy, 2018, č. 1, s. 15. HAMUĽÁKOVÁ, K., KŘIVÁČKOVÁ, J. Náklady řízení v řízení o excindační žalobě. Acta Iuridica Olomucensia, 2014, roč. 9, Supplementum 4, s. 97-103.).

11. Z hlediska Ústavního soudu je podstatné, že napadené usnesení bylo řádně odůvodněno, přičemž akcent městského soudu na pojetí excindačního řízení jako řízení k ochraně práv třetích osob (bod 13 napadeného usnesení) nepředstavuje svévolný výklad podústavního práva vyžadující jeho kasační zásah. Byl to stěžovatelem vybraný exekutor, který na jeho návrh zasáhl do právních poměrů třetích osob. Nelze přitom přehlédnout, že exekuce probíhala v místě, kde povinný není hlášen (zdržování povinného bylo přitom sporné, v řízení prokázáno nebylo), že stěžovatel nezohlednil ve svém procesním postoji předložení dokladů nebo pozdější výslech svědků (nález

sp. zn.

, body 23 a 25). Městský soud navíc posoudil účelnost jednotlivých nákladů, přihlédl k argumentaci stěžovatele ohledně tarifní hodnoty a uložená částka náhrady nákladů řízení nijak nevybočuje z mezí ústavního pořádku.

12. Namítá-li stěžovatel, že městský soud rozhodl o odvolání bez jednání, přehlíží , které takovou možnost odvolacímu soudu v případě odvolání pouze do nákladů řízení dává. Z pohledu Ústavního soudu je stěžejní, že odvolání bylo stěžovateli zasláno, ten měl možnost se k němu vyjádřit, přičemž této možnosti dokonce využil, městský soud rozhodoval v mezích v odvolání uplatněné argumentace a k podání stěžovatele přihlédl (bod 8 napadeného usnesení). Není zjevné, a ani z ústavní stížnosti nevyplývá, jaké další argumenty stěžovatel nemohl uplatnit. K zásahu do jeho ústavně zaručených práv stěžovatele tímto postupem nedošlo.

13. Jak výše již uvedl, Ústavní soud zpravidla přistupuje k problematice rozhodování o nákladech řízení rezervovaně. Do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhne zpravidla až tehdy, je-li interpretace nebo aplikace ustanovení týkajících se náhrady nákladů řízení obecnými soudy projevem svévole, libovůle nebo je-li v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, v důsledku čehož dochází k porušení práva stěžovatele podle y [viz např. nález ze dne 21. 1. 2019

sp. zn.

(N 8/92 SbNU 78), nález ze dne 11. 10. 2023

sp. zn.

, body 19 a 20 nebo usnesení ze dne 18. 9. 2024

sp. zn.

, bod 9]. Ústavní soud v této věci nedospěl k závěru, že by šlo o porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, které by vyžadovalo kasační zásah Ústavního soudu.

14. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu