Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2518/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajka) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky J. E., zastoupené Mgr. Lenkou Vachovou, advokátkou, sídlem Plav 126, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -59 ze dne 20. června 2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a K. R., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil její základní právo zaručené d.

2. Stěžovatelka a vedlejší účastník (dále též "rodiče") se v srpnu 2022 dohodli v souvislosti s majetkovým vypořádáním svého družského poměru, že mezi nimi spornou částku 60 000 Kč, kterou si v rozporu s názorem stěžovatelky nárokoval vedlejší účastník, vypořádají tak, že vedlejší účastník ji rovným dílem poskytne jejich dvěma nezletilým dcerám na vhodný bankovní/spořicí produkt. I přes výzvy stěžovatelky a následnou schůzku nedospěli rodiče k dohodě o takovém produktu. Stěžovatelka proto založila oběma dcerám spořicí účty a vedlejšího účastníka v červnu 2023 bezúspěšně vyzvala k úhradě dohodnuté částky na tyto účty.

3. V srpnu 2023 podala stěžovatelka žalobu a domáhala se uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi zaplatit každé z dcer částku 30 000 Kč na jí založené účty. Vedlejší účastník poté sám zřídil bankovní účty pro každou z dcer a uložil na ně požadovanou částku. Na jednání u okresního soudu v prosinci 2023 stěžovatelka souhlasila s tímto místem plnění, vzala žalobu zpět a požadovala náhradu nákladů řízení.

4. Okresní soud v Českých Budějovicích ("okresní soud") usnesením č. j. -49 ze dne 8. února 2024 řízení zastavil (výrok I), uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 20 000 Kč (výrok II) a vrátil stěžovatelce část zaplaceného soudního poplatku (výrok III). Okresní soud považoval plnění na jiné účty za bezvýznamnou skutečnost, naopak podstatným shledal naplnění smyslu žaloby - poskytnutí plnění nezletilým dcerám. Jelikož stěžovatelka usilovala o mimosoudní řešení věci, mohl vedlejší účastník zabránit soudnímu řízení a navíc původně navrhoval zamítnutí žaloby. Soud proto posoudil náhradu nákladů řízení podle věty druhé a neshledal důvody pro moderaci náhrady nákladů řízení podle téhož předpisu.

5. Vedlejší účastník proti výroku II usnesení okresního soudu podal odvolání a navrhl, aby krajský soud rozhodnutí v tomto rozsahu buď zrušil, a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnil to tím, že procesní zavinění nelze přičítat jen jemu, že leží na obou stranách sporu. Krajský soud v Českých Budějovicích ("krajský soud") napadeným rozhodnutím odvolání vedlejšího účastníka vyhověl a usnesení okresního soudu ve výroku II změnil tak, že se stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud vzal v potaz, že vedlejší účastník plnil až po podání žaloby, i to, že nešlo o plnění zcela v souladu se žalobním návrhem. Zároveň neopomněl, že stěžovatelka vzala návrh zpět právě v reakci na plnění vedlejšího účastníka. Výsledné řešení sporu vyhodnotil jako zčásti projev vůle vedlejšího účastníka a částečně splnění návrhu stěžovatelky, přihlédl rovněž k okolnostem uplatnění nároku a postoji účastníků v průběhu řízení. Mezi účastníky sice byla dohoda, že částka bude vyplacena dcerám, ale nedohodli se na místě (bankovním/spořicím produktu) a době plnění. Krajský soud proto uzavřel, že obě strany se podílely obdobně na vzniku a průběhu sporu. Uvedl, že formálně je obhajitelný závěr o procesním zavinění zastavení řízení na straně vedlejšího účastníka, avšak pro okolnosti případu existují podmínky pro použití a nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovatelce.

6. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelka namítá, že krajský soud rozhodl zcela nepředvídatelně a použití je vůči ní zjevně nespravedlivé. Má za to, že pro aplikaci uvedeného ustanovení není důvod, z řízení takové závěry nevyplývaly a spor vyvolal pouze vedlejší účastník svou rok trvající nečinností. Tvrdí, že její podíl na vzniku a průběhu sporu je diametrálně odlišný, neboť činila vše k zamezení soudního řízení a následně usilovala o jeho brzké ukončení. Souhlasí naopak se závěrem okresního soudu, že plnění na účty zřízené vedlejším účastníkem nelze vnímat jako důvod neúspěšnosti stěžovatelky a náhrada nákladů řízení jí měla být přiznána.

7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou; je včasná a není nepřípustná; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.

8. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.

9. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud dlouhodobě staví zdrženlivě a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska práva na soudní ochranu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť samo o sobě zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní rozměr (podobně jako věci týkající se tzv. bagatelní částky) pouze při extrémním vykročení z pravidel upravujících řízení, což nastává např. v důsledku výkladu a použití příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole [např. nález

sp. zn.

ze dne 3. dubna 2012 (N 70/65 SbNU 3)], zjevné nespravedlnosti (nález

sp. zn.

ze dne 8. října 2019), či jde-li o výklad a použití práva, které jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli [nález

sp. zn.

ze dne 30. května 2012 (N 115/65 SbNU 531)].

10. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jde o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 9. září 2015 či sp. zn. ze dne 21. července 2014). Ústavní soud doplňuje, že podmínku důvodnosti podání žaloby a princip procesního výsledku nelze chápat ryze formálně [srov. nález

sp. zn.

ze dne 17. ledna 2017 (N 12/84 SbNU 153)] a důvodnost je třeba posuzovat jako otázku, zda se žalobci dostalo při zpětvzetí všeho, co podanou žalobou požadoval.

11. Krajský soud přesvědčivě a logicky v opoře v průběhu řízení vysvětlil, proč okolnosti případu odůvodňují, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám. Z jeho strany nejde o exces, ani projev svévole vyžadující zásah Ústavního soudu. Nepostupoval-li krajský soud podle , popř. ve spojení s věty druhé (jak by výstižněji odpovídalo návrhu vedlejšího účastníka), ale podle věty druhé ve spojení s , nelze takovému postupu z ústavního hlediska nic vytknout; z materiálního hlediska vede takový postup k témuž, co navrhoval vedlejší účastník, a již proto nemůže jít o překvapivé rozhodnutí.

12. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [ ]; žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2024

Veronika Křesťanová v. r.

předsedkyně senátu