Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a Jana Wintra o ústavní stížnosti Nguyen Thi Ngoc Huyen, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 4, 110 00 Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2024 sp. zn. , usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2023 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. září 2023 sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městské části Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen "") a Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"). Stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva podle y, d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejich příloh se podává, že stěžovatelka uzavřela s vedlejší účastnicí soudní smír. Stěžovatelka jakožto dlužnice se zavázala uhradit dluh ve výši 607 426 Kč v osmnácti měsíčních splátkách, a to pod pohrůžkou ztráty výhody splátek. První splátku měla uhradit do 31. 12. 2022, další pak vždy k poslednímu dni měsíce.

3. Jelikož stěžovatelka neplnila řádně a včas (konkrétně nezaplatila první dvě splátky), vedlejší účastnice podala proti ní 21. 2. 2023 (tedy před splatností další splátky) exekuční návrh na zaplacení celé dlužné částky. Stěžovatelka v reakci na to podala návrh na zastavení exekuce.

4. Obvodní soud napadeným rozhodnutím návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zamítl. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž účelem institutu ztráty výhody splátek není ochrana věřitele (vedlejší účastnice) pouze pro případ, že dlužník (stěžovatelka) dohodnutou splátku neuhradí vůbec, ale i pro případ, že ji neuhradí řádně a včas; dnem uplatnění tohoto práva ze strany věřitele pak dochází ke splatnosti celé dlužné částky [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. (R 41/2015)]. Obvodní soud proto uzavřel, že vedlejší účastnice řádně (tj. exekučním návrhem) a včas (tj. před splatností další splátky) uplatnila své právo na to, aby jí byla uhrazena celá dlužná částka. Dle názoru obvodního soudu vedlejší účastnice postupovala zcela v souladu s požadavky plynoucími z , . Obvodní soud nakonec odmítl jak námitku stěžovatelky, že dnem podání exekučního návrhu nastala splatnost pouze nezaplacených splátek, tak i související námitku, že vedlejší účastnice se exekučním návrhem domáhá budoucích (zatím nesplatných) plnění, neboť žádná z nich neodpovídala zákonné úpravě ani judikatuře Nejvyššího soudu.

5. napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí obvodního soudu, s nímž se plně ztotožnil. Poukázal na to, že uvedené rozhodnutí odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu i podstatě institutu ztráty výhody splátek.

6. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelčino dovolání. Uvedl, že podle ustálené judikatury, s níž stěžovatelka v dovolání polemizovala, lze právo na zaplacení celé dlužné částky v důsledku ztráty výhody splátek uplatnit formou výzvy, žaloby nebo právě návrhu na nařízení exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2010 sp. zn. ). Podání návrhu na nařízení exekuce je přitom v tomto kontextu nutno považovat za jeden ze způsobů, jakým může oprávněná osoba uplatnit svá práva, nebyla-li povinnost uložená dlužníkovi exekučním titulem splněna dobrovolně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010 sp. zn. ). Rozhodnutí nižších soudů se od této judikatury neodchýlily, právě naopak. Stěžovatelka současně nepředestřela žádný rozumný argument, proč by měl Nejvyšší soud tuto judikaturu přehodnotit.

II.

Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje argumenty vznesené již v řízení před obecnými soudy. Namítá, že institut ztráty výhody splátek je institutem hmotněprávním. Jeho podstatou je, že "uplatněním ztráty výhody splátek se celý zbývající dluh stává splatným" [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2015 sp. zn. (C 15407)]. Hmotněprávní úkon se přitom stává perfektním okamžikem, kdy se jeho adresát měl možnost s ním objektivně seznámit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. ). V návaznosti na to pak stěžovatelka uvádí, že "[p]okud je exekuční návrh procesním návrhem, pak procesní návrh může obsahovat hmotněprávní jednání účastníka, ale toto hmotněprávní jednání účastníka je účinné v exekuci až doručením hmotněprávního jednání účastníku. V dané věci pak časové zpoždění mezi podaným exekučním návrhem a doručením tohoto exekučního návrhu až s rozhodnutím o pověření exekutora provedením exekuce činí nemožným, aby byly splátky splatné po doručení uplatněného práva ztráty výhody splátek, považovány za splatný dluh v okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce. V exekučním řízení nemohou být vymáhána budoucí plnění, u nichž nenastala splatnost ke dni podání exekučního návrhu" (sic). Z toho dovozuje, že došlo k porušení jejích základních práv podle a y.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud konstatuje, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze v případě, kdy je rozhodovací činnost soudů stižena vadami, jež ve svém důsledku porušují ústavně zaručená základní práva a svobody, lze uvažovat o jeho zásahu (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 9. 1. 2024, bod 11). K takové situaci však v nyní posuzované věci nedošlo.

10. Dále Ústavní soud uvádí, že stěžovatelčiny stížnostní námitky balancují na samotné hraně srozumitelnosti. Její ústavní stížnost se navíc zabývá výlučně tím, jak by (ne)mělo být vykládáno podústavní právo, a neobsahuje žádnou argumentaci stran tvrzeného porušení jejich základních práv. Již tyto skutečnosti by samy o sobě mohly být podkladem pro odmítnutí její ústavní stížnosti.

11. Obecné soudy zcela srozumitelně, řádně a s odkazem na relevantní judikaturu vysvětlily, že podstata institutu ztráty výhody splátek spočívá v tom, že neplní-li dlužník (stěžovatelka) věřiteli (vedlejší účastnici) řádně a včas, ztratí možnost splácet dluh ve splátkách. Dnem, kdy věřitel uplatní své právo a vyzve dlužníka k zaplacení celé dlužné částky, dochází k její splatnosti v plném rozsahu, nikoli pouze ke splatnosti jednotlivých nezaplacených splátek, jak se mylně domnívá stěžovatelka.

12. Judikatura i odborná literatura přitom dospěly k závěru, že "[v]ýzva k zaplacení celé pohledávky je jednostranným právním jednáním věřitele adresovaným dlužníkovi. ... Forma této výzvy není stanovena. ... Věřitel může dlužníka vyzvat i podáním žaloby k soudu, nebo má-li vykonatelné rozhodnutí povolující splátky pod ztrátou lhůt, podá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí..." (Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. : Komentář, Svazek V, -2520. Praha: Wolters Kluwer, 2014. Komentář k . Dostupné v ASPI). Pokud se tudíž stěžovatelka snaží tvrdit, že vedlejší účastnice byla povinna jí nejprve oznámit, že uplatňuje institut ztráty výhody splátek, a až následně podat exekuční návrh, její argumentace se rozchází jak s relevantní judikaturou, tak i s komentářovou literaturou. Jak přiléhavě vysvětlily již obecné soudy, jelikož vedlejší účastnice disponovala exekučním titulem (tj. rozsudkem, jímž byl schválen smír a v němž byl specifikován způsob úhrady dlužné částky ze strany stěžovatelky), zcela postačovalo, že včas (tj. před splatností další splátky) podala exekuční návrh. Vedlejší účastnice nebyla povinna vyzvat stěžovatelku žádným dalším "hmotněprávním" úkonem. Ústavní soud pro úplnost dodává, že stěžovatelka nenamítá, že by jí exekuční návrh nebyl doručen nebo že by snad o probíhající exekuci neměla povědomí.

13. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nepovažuje za jakkoliv problematický závěr obecných soudů, že nebyl dán žádný, natož rozumný, důvod k vyhovění návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce. Jejich závěry jsou řádně odůvodněny a založeny na relevantních ustanoveních zákona a ustálené judikatuře. Napadená rozhodnutí nejsou v rozporu se základními právy stěžovatelky podle y.

14. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu