Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2954/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Myslivečka, zastoupeného JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem, sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -33 ze dne 29. 8. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -68 ze dne 15. 5. 2023, rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu č. j. 74/2019-NBÚ/07-OP ze dne 30. 4. 2019 a rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu č. j. 7049/2019-NBÚ/P ze dne 18. 1. 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Národního bezpečnostního úřadu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Národní bezpečnostní úřad ("NBÚ") napadeným rozhodnutím nevydal stěžovateli osvědčení pro stupeň utajení "důvěrné", neboť nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle , o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (" "). Bezpečnostní riziko shledal NBÚ u stěžovatele ve smyslu , tedy v "chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace". Rozklad stěžovatele proti tomuto rozhodnutí ředitel NBÚ napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí NBÚ potvrdil.

2. Proti rozhodnutí ředitele NBÚ podal stěžovatel správní žalobu, kterou Městský soud v Praze ("městský soud") napadeným rozsudkem zamítl. Po seznámení s utajovanou částí spisu se městský soud ztotožnil se správními orgány ohledně závěrů týkajících se bezpečnostního rizika u stěžovatele. Námitky stěžovatele nepovažoval za důvodné. Kasační stížnost proti rozsudku městského soudu zamítl Nejvyšší správní soud ("NSS") napadeným rozsudkem. Rovněž NSS se seznámil s utajovaným spisem a v něm obsaženými dokumenty, na základě čehož dospěl k závěru, že osvědčení pro stupeň "důvěrné" u stěžovatele nebylo vydáno ze zákonných důvodů.

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz , a ); tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a 2 a d.

4. Stěžovatel namítá, že se nemohl seznámit s důkazy, na jejichž základě mu nebylo vydáno osvědčení pro stupeň utajení "důvěrné", což mu znemožnilo se proti nim bránit a účinně argumentovat. Podle stěžovatele neobsahují napadená rozhodnutí dostatečné odůvodnění a jsou nepřezkoumatelná. Nebylo mu sděleno, v čem přesně spočívá jeho bezpečnostní riziko, opakovaně žádal o odtajnění důkazů, které byly klíčové pro rozhodnutí ve věci, ale nebylo mu vyhověno. Tvrdí, že s ohledem na plynutí času už další utajování nemusí být nutné a mělo být přehodnoceno. Soudy odmítly provést výslechy svědků, kteří mohli dosvědčit jeho dlouholetou bezproblémovou službu a vyvrátit závěry o bezpečnostní nespolehlivosti. Napadená rozhodnutí jsou v rozporu s aktuální judikaturou Soudního dvora Evropské unie ("SDEU"), konkrétně s rozsudkem ze dne 29. 7. 2024 ve věci C-185/23, protectus s. r. o., podle něhož může soud v případě, kdy část relevantních podkladů (důkazů) zůstane utajena, rozhodnout jen na podkladě důvodů a důkazů, které byly stěžovateli zpřístupněny - to se však v projednávané věci nestalo.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ochrana utajovaných skutečností včetně podmínek kladených na osoby, jež s těmito skutečnostmi budou nakládat, představuje natolik specifickou oblast, že ani z ústavněprávního hlediska není možné garantovat všechna procesní práva těchto osob v míře obvyklé u jiných profesí v rámci pracovněprávních sporů; na druhé straně však ani specifika ochrany utajovaných skutečností nemohou vést k vědomé rezignaci na ústavní ochranu práv prověřovaných osob [nález

sp. zn.

ze dne 12. 7. 2001 (N 113/23 SbNU 105; 322/2001 Sb.)].

7. Žádné ústavně zaručené právo na vydání bezpečnostního osvědčení určitého stupně neexistuje. Vydání osvědčení o bezpečnostní způsobilosti je přiznáním mimořádného oprávnění a záleží na příslušném správním orgánu, aby na základě a v mezích zákonného zmocnění a v rámci výkladu neurčitých právních pojmů posoudil, zda toto zvláštní oprávnění dané osobě lze přiznat či nikoliv, resp. odejmout. V každém jednotlivém případě je nicméně správní orgán povinen srozumitelně popsat, jakým způsobem hodnotil najevo vyšlé skutečnosti, jaké z toho vyvodil závěry, k čemu přihlédl a co naopak považoval za irelevantní [nález

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2007 (N 136/46 SbNU 283)].

8. V případech rozhodování o bezpečnostních prověrkách je nezbytné, aby byly dodrženy určité vyvažující procesní záruky, a to zejména: nezávislost a nestrannost soudů; přístup soudů ke všem relevantním dokumentům (včetně těch utajovaných); pravomoc soudů posoudit důvodnost rozhodnutí o bezpečnostní prověrce a je-li svévolné, pravomoc jej zrušit; náležitý výkon soudního přezkumu; a absence svévole či zjevné nepřiměřenosti utajení určitých dokumentů (blíže viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 4. 2018 ve věci Gulamhussein a Tariq proti Spojenému království, č. stížností 46538/11 a 3960/12, § 71).

9. Ústavní soud v projednávané věci žádné ústavněprávní vady neshledal. Správní orgány předestřely, v čem shledaly u stěžovatele bezpečnostně závadné chování - konkrétně že měl zneužít svého exkluzivního oprávnění v souvislosti se svým služebním zařazením. Správní soudy následně řádně využily svých přezkumných pravomocí, které měly v tomto typu řízení k dispozici. Současně se dostatečným způsobem vypořádaly s námitkami a argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje, a odůvodnily, proč neprovedly některé stěžovatelem navržené důkazy.

10. Stejně jako správní soudy, si taktéž Ústavní soud vyžádal příslušný správní spis, a to včetně jeho utajovaných částí. Z něj ověřil, že rozhodnutí správních orgánů i správních soudů nejsou v rozporu s ústavními požadavky na přezkum a odůvodnění tohoto typu rozhodnutí a že odpovídají obsahu spisu. Nic nenasvědčuje tomu, že by utajení části spisu bylo provedeno svévolně nebo za jiným účelem než ochranou veřejného zájmu. Stran posouzení existence bezpečnostního rizika u stěžovatele není úkolem Ústavního soudu meritorně hodnotit, zda u něj bylo správně zjištěno či nikoliv (a) zda skutečně svým jednáním naplňuje některé z bezpečnostních rizik [srov. nález

sp. zn.

ze dne 27. 11. 2001 (N 180/24 SbNU 343)].

11. Odkazuje-li stěžovatel na judikaturu SDEU, konkrétně na rozsudek ve věci C-185/23, pomíjí, že v něm se SDEU vyjadřoval k požadavkům na přezkum legality rozhodnutí, kterým bylo odňato osvědčení o bezpečnostní prověrce zařízení ve smyslu rozhodnutí Rady 2013/488/EU ze dne 23. 9. 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU, neboť dovodil, že v takovém případě jde o akt představující uplatňování unijního práva. Naopak SDEU v citovaném rozsudku uzavřel, že o akt představující uplatňování unijního práva nejde tehdy, provádí-li vnitrostátní soud přezkum legality rozhodnutí, kterým bylo odňato potvrzení o průmyslové bezpečnosti umožňující přístup k informacím utajovaným členským státem. Zjednodušeně vyjádřeno: jelikož v projednávané věci nejde o utajované informace spadající pod působnost unijního práva, stěžovatelem citované pasáže rozsudku SDEU na ni nedopadají.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu