Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 58/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti K. S., zastoupené JUDr. Martinem Hledíkem, advokátem, sídlem Smetanova 19, Brno, proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -140 ze dne 12. 11. 2024, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:

I. Krajský soud v Brně výroky II. a III. rozsudku č. j. -140 ze dne 12. 11. 2024 porušil základní práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví zaručené d a na soudní ochranu zaručené d.II. Výroky II. a III. tohoto rozsudku se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Ústavní soud se v nyní posuzované věci zabýval otázkou, zda Krajský soud v Brně ("krajský soud") při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů řízení a výpočtu odměny za právní zastoupení stěžovatelky postupoval ústavně konformním způsobem, a to konkrétně ve vztahu ke stanovení tarifní hodnoty u nároků na náhradu nemajetkové újmy za vytrpěné bolesti.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu vyplývá, že Městský soud v Brně ("městský soud") rozsudkem č. j. -107 ze dne 1. 6. 2023 uložil žalované první vedlejší účastnici řízení povinnost zaplatit stěžovatelce částku 77 024 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy na zdraví, která stěžovatelce vznikla v souvislosti s jejím pádem v dopravním prostředku provozovaném první vedlejší účastnicí řízení dne 11. 6. 2019 (výrok I.) Vedlejším účastnicím řízení uložil povinnost zaplatit stěžovatelce rovným dílem náhradu nákladů řízení ve výši 54 369 Kč (výrok II.). Stejně rozhodl o náhradě nákladů státu ve výši 5 826 Kč (výrok III.).

3. K odvolání první vedlejší účastnice řízení ve věci rozhodoval krajský soud, který napadeným rozsudkem změnil meritorní výrok rozhodnutí městského soudu jen stran příslušenství nároku, jinak jej potvrdil (výrok I.). Krajský soud dále změnil nákladový výrok II. rozhodnutí městského soudu tak, že vedlejší účastnice řízení jsou povinny společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady (nalézacího) řízení v částce 40 477 Kč (výrok II.) a současně rozhodl o povinnosti vedlejších účastnic řízení nahradit stěžovatelce společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 8 325 Kč (výrok III.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.) a vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok V.).

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka nesouhlasí s nákladovými výroky II. a III. rozhodnutí krajského soudu a napadá je ústavní stížností, v níž namítá porušení svých základních práv zaručených a d ("Listina").

5. Krajskému soudu vytýká, že při stanovení výše náhrady nákladů řízení vycházel nikoliv z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ale z ustanovení tohoto právního předpisu. Krajský soud se podle stěžovatelky odchýlil od nálezové judikatury Ústavního soudu (odkazuje na nález ze dne 7. 8. 2024

sp. zn.

), aniž by vysvětlil, z jakého důvodu takto postupoval. Stěžovatelka žádá o anonymizaci rozhodnutí Ústavního soudu.

III.

Vyjádření účastníka a vedlejších účastnic řízení

6. Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a obchodních společností Dopravní podnik města Brna, a.s. a Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group jako vedlejších účastnic řízení.

7. Krajský soud stručně odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Uvedl, že při rozhodování o nákladech řízení odvolací postupoval tak, aby přiznaná odměna advokáta za zastoupení stěžovatelky byla přiměřená předmětu a povaze řízení, jeho průběhu a procesní aktivitě stěžovatelky v řízení a byla v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

8. Vedlejší účastnice řízení se k ústavní stížnosti nevyjádřily. Protože byly poučeny, že pokud se k ústavní stížnosti nevyjádří, bude se mít v souladu s a a , , za to, že se postavení vedlejší účastnice řízení vzdaly, Ústavní soud s nimi již dále nejednal.

9. Vyjádření krajského soudu Ústavní soud nezaslal stěžovatelce k replice, neboť nepřesahuje rámec argumentace ústavní stížnosti a odůvodnění napadeného rozhodnutí.

IV.

Splnění podmínek řízení

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s až 31 . Její ústavní stížnosti je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

V.

Vlastní posouzení věci

11. Po posouzení návrhu stěžovatelky, obsahu napadeného rozhodnutí, vyžádaného spisu a vyjádření účastníka řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

12. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (srov. např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě relevantní důvod k podání ústavní stížnosti (srov. např. nález ze dne 26. 6. 1995

sp. zn.

).

13. Ústavní soud zásadně nehodnotí správnost či nesprávnost výroku o náhradě nákladů řízení. Přesto v minulosti opakovaně shledal porušení ústavně zaručených práv jednotlivce na soudní ochranu ( y) a na ochranu vlastnictví ( y), nerespektoval-li obecný soud kogentní ustanovení podzákonného předpisu upravující výši náhrady nákladů soudního řízení (srov. např. nález ze dne 24. 3. 2011

sp. zn.

či nález ze dne 16. 2. 2021

sp. zn.

). Právě k tomu došlo v případě stěžovatelky.

14. Ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanovení vyplývá, že je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu. Při určování výše náhrady za újmu na zdraví hraje klíčovou roli znalecký posudek, který zohledňuje medicínské aspekty konkrétního případu. Prostor pro uvážení soudu při určení výše náhrady v konkrétním případě je užší než v jiných sporech o ochranu osobnosti, jelikož je významně determinován posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které se promítají právě ve znaleckém posudku. Proto je-li předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy na zdraví, je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a nikoliv z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech. Tyto závěry vyplývají z nálezů Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023

sp. zn.

a ze dne 13. 12. 2023

sp. zn.

. Ústavní soud tyto závěry následně jednoznačně potvrdil rovněž v nálezu ze dne 22. 5. 2024

sp. zn.

a navázal na ně rovněž v nálezu

sp. zn.

, na nějž odkazuje stěžovatelka.

15. Podle y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Právní názor obsažený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu - má-li obecnou povahu - je závazný při řešení typově shodných případů (srov. např. nález ze dne 18. 3. 1997

sp. zn.

), což platí i pro Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 6. 1997

sp. zn.

). Rozhodnutí Ústavního soudu představují závazná interpretační vodítka pro rozhodování v obdobných věcech, od nichž je možné se odchýlit pouze ve výjimečných a pečlivě odůvodněných případech. Natolik mimořádné důvody Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal, a proto následoval shora reprodukované nosné závěry nálezu

sp. zn.

.

16. V odůvodnění nálezu

sp. zn.

se Ústavní soud vyrovnal i s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. (srov. zejména bod 22 a násl.) a vysvětlil proč v případech, jakým je případ stěžovatelky, neobstojí postup podporující automatickou aplikaci náhradní tarifní hodnoty podle § 9 advokátního tarifu. Ústavní soud pro stručnost na odůvodnění a závěry tohoto nálezu odkazuje.

17. Byť měla být shora citovaná nálezová judikatura Ústavního soudu krajskému soudu v době jeho rozhodování známa a krajský soud měl prostor k tomu, aby o náhradě nákladů řízení rozhodl na základě § 8 advokátního tarifu, neučinil tak. Namísto toho pro určení náhrady nákladů řízení vycházel z náhradní tarifní hodnoty ve smyslu § 9 advokátního tarifu, ač pro takový postup nebyly podle judikatury Ústavního soudu splněny podmínky. Postup zvolený krajským soudem se zjevně příčí shora uvedené nálezové judikatuře, aniž by k tomu soud měl ospravedlnitelný důvod. Ústavní stížností napadené výroky jsou proto neústavní. Lze doplnit, že na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že částku náhrady nákladů řízení, o kterou se v nyní posuzované věci jedná, lze označit za bagatelní. Ústavní soud připomíná závěry své ustálené judikatury, z níž vyplývá, že okolností způsobilou založit nutnost meritorního posouzení ústavní stížnosti i v případě bagatelní částky, o niž se spor vede, může být rovněž zájem na důsledném respektování judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 9. 10. 2024

sp. zn.

, bod 23).

VI.

Závěr

18. S ohledem na všechny uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení zrušil napadenou výrokovou část rozhodnutí krajského soudu, neboť v tomto rozsahu bylo napadené rozhodnutí rozporné s y.

19. Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho závěry reflektují úpravu advokátního tarifu platnou do 31. 12. 2024, podle níž soudy v napadených rozhodnutích postupovaly.

20. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci ( ).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat ( ).

V Brně dne 11. února 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu