Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3174/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Milana Matějíčka, zastoupeného Radkem Vojtkem, advokátem se sídlem Na Pláni 3306/13a, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. , -55 ze dne 19. 9. 2024, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodní společnosti Tetera a spol., Poštovní 39/2, Ostrava, insolvenční správkyně dlužnice CEPO Green3, SE, Chudenická 1058/32, Praha 10, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí plyne, že v insolvenčním řízení, vedeném proti v záhlaví uvedené dlužnici, se vedlejší účastnice domáhala vyslovení neúčinnosti plateb zaslaných dlužnicí stěžovateli a navrácení dané částky do majetkové podstaty dlužnice. Vedlejší účastnice vzala žalobu zpět, pročež Městský soud v Praze dne 7. 6. 2024 insolvenční řízení zastavil. Jelikož shledal, že vedlejší účastnice zastavení řízení zavinila, uložil jí nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 6 800 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzal městský soud za tarifní hodnotu částku 50 000 Kč, a to podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen " "), neboť se jednalo o spor, který byl součástí insolvenčního řízení.

2. Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatele v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil rozhodnutí městského soudu. Vrchní soud zdůraznil znění rozhodných ustanovení advokátního tarifu a s poukazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu dospěl k závěru, že pro insolvenční specifika řízení nebylo na místě vycházet z tarifní hodnoty určené výší žalované částky (10 411 249 Kč).

3. Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení vrchního soudu s tvrzením, že jím byly porušeny a d, dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), jakož i Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. Stěžovatel namítá, že advokátního tarifu nelze použít; měl být aplikován téže vyhlášky, protože předmět sporu je vyjádřen v penězích. Napadené usnesení má být v rozporu se závěry nálezů Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 8. 3. 2023,

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2024 a

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2023.

4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [k podmínkám řízení viz , a odst. 3 a ].

5. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti ( y). Ústavní soud není součástí soustavy soudů, není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. Jiné vady se nacházejí vně mezí pravomocí Ústavnímu soudu svěřených.

6. Ústavní soud se k otázce náhrady nákladů řízení dlouhodobě staví rezervovaně. Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může (i citelně) dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo bylo-li zasaženo i jiné základní právo [(srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2004); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].

7. Napadené rozhodnutí spočívá na výkladu a aplikaci podústavního (dokonce podzákonného) práva, což Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Jako významné však Ústavní soud vnímá stěžovatelovy námitky týkající se údajného nedodržení požadavků plynoucích z nálezů Ústavního soudu.

8. Stěžovatel však přehlíží, že jím odkazované nálezy (viz výše bod 3) byly vydány ve skutkově i právně odlišných věcech. Právní rozdíl spočívá v tom, že se nejednalo o spory v rámci insolvenčních řízení. Šlo mj. o žalobu na určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, u níž byla hodnota sporu znalecky zjištěna, či o nedůvodný rozdíl v určování tarifní hodnoty v civilním a trestním řízení. Nejednalo se tedy o situace, u nichž obsahuje speciální ustanovení o žalobách podaných v insolvenčních řízeních.

9. Vrchní soud přiléhavě odkázal na usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 6. 2019, v němž Ústavní soud objasnil účel odlišné tarifní hodnoty mj. v incidenčních sporech. Vrchní soud také srozumitelně zdůraznil závěr městského soudu, že řízení o incidenčním sporu je podle ve spojení s součástí insolvenčního řízení. Proto tedy aplikoval advokátního tarifu, podle něhož výše tarifní hodnoty v insolvenčním řízení činí 50 000 Kč. Stěžovatel se domáhá aplikace advokátního tarifu, ale přehlíží, že toto ustanovení se podle jeho znění použije, "není-li stanoveno jinak". Vrchní soud však odůvodněně seznal, že v tomto případě bylo stanoveno jinak, a to právě v advokátního tarifu. Prismatem omezeného ústavněprávního přezkumu (viz výše) nespatřuje Ústavní soud v tomto právním posouzení ústavněprávně relevantní exces, který by mohl ústit ve zrušení napadeného usnesení. Proto ani neshledal důvod se odchýlit od názoru vysloveného v usnesení

sp. zn.

, na něž, stejně jako na body 17 a 18 napadeného usnesení, ve zbytku odkazuje.

10. Ústavní soud neshledal porušení základních práv nebo svobod stěžovatele. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jeho ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu