Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3415/24

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivana Kalaše, zastoupeného Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, sídlem Údolní 388/8, Brno, proti výroku I usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2024 č. j. -102, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Víno Lechovice, spol. s r. o., sídlem Jankovcova 1535/2a, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výroku I v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen " ") s tvrzením, že tímto výrokem bylo porušeno právo zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svou ústavní stížnost dále stěžovatel spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného výroku daného usnesení vrchního soudu.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") svým usnesením ze dne 3. 7. 2024 č. j. -83 zamítl návrh stěžovatele jako žalobce na přerušení řízení (výrok I), zastavil řízení ve věci (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

3. O odvolání stěžovatele, respektive o jeho návrhu, aby bylo jím zahájené odvolací řízení přerušeno do skončení řízení o ústavní stížnosti vedené proti rozhodnutím ve věci stěžovatelova osvobození od soudních poplatků, rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že jeho návrh se zamítá (výrok I usnesení vrchního soudu). Výrokem II pak potvrdil usnesení městského soudu v jeho výrocích II a III a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené a dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti určené k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona). Ústavní soud přistupuje k zásahu až tehdy, když příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. Řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížností by tak měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná.

7. Usnesení o (ne)přerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, tzn. nikoli rozhodnutím ve věci samé a není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Je věcí civilních soudů, aby za pomoci výkladu příslušných procesních norem zvážily, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat vhodnost či nevhodnost přerušení řízení (k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí návrhu na přerušení řízení srov. obdobně usnesení ze dne 7. 10. 2020

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2020

sp. zn.

nebo ze dne 29. 4. 2020

sp. zn.

).

8. Jelikož stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a nesplnil podmínku přípustnosti ústavní stížnosti stanovenou v , Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle . Stěžovatelův návrh na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného výroku usnesení vrchního soudu pak sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2025

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

soudkyně zpravodajka