Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 29/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele L. J., zastoupeného JUDr. Magdalenou Dvořákovou Cilínkovou, advokátkou, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2023 č. j. -207 a výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. května 2023 č. j. -178, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroků o náhradě nákladů řízení v záhlaví uvedených rozhodnutích s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ").

2. Stěžovatel (žalobce) se po vedlejší účastnici řízení (žalované) domáhal zaplacení částky 3 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy na zdraví, kterou utrpěl v důsledku dopravní nehody zaviněné řidičem vozidla odpovědnostně pojištěného u vedlejší účastnice řízení.

3. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 17. 5. 2023 č. j. -178 vyhověl z převážné části žalobě a uložil vedlejší účastnici řízení povinnost zaplatit stěžovateli částku 2 955 863 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu zamítl v rozsahu zaplacení částky 44 137 Kč s příslušenstvím (výrok II). Výrokem III rozhodl o nákladech řízení tak, že vedlejší účastnice řízení je povinna nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 32 912 Kč. Dále rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice řízení uhradit soudní poplatek z žaloby (výrok IV) a o vrácení zálohy na náklady důkazu ve vztahu ke stěžovateli (výrok V). Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil poukazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a stěžovateli přiznal jejich plnou náhradu. Při stanovení tarifní hodnoty pro určení odměny za zastoupení advokátem vyšel obvodní soud s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 05. 2021 sp. zn. z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

4. K odvolání stěžovatele, které se týkalo toliko výroku o náhradě nákladů řízení, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 20. 10. 2023 č. j. -207 rozsudek obvodního soudu ve výroku III potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ve shodě s obvodním soudem konstatoval, že v případech zásahu do práva na soukromý a rodinný život osob způsobených usmrcením nebo těžkým poškozením zdraví osob, nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Na tyto případy je podobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci přiléhavé aplikovat advokátního tarifu. Tytéž důvody se uplatní i při výpočtu odměny advokáta v řízení o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle , , ve znění pozdějších předpisů.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Nesouhlasí s názorem, že při stanovení tarifní hodnoty je třeba vycházet z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a za tarifní hodnotu za jeden úkon právní služby považovat částku 50 000 Kč. Přestože městský soud odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, jeho odůvodnění je velmi stručné a není v něm uvedeno, jaké úvahy jej vedly ke srovnání řízení týkajících se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, duševních útrap způsobených úmrtím či těžkým poškozením zdraví a odškodnění újmy na zdraví při dopravní nehodě, kdy odškodnění je placeno z pojištění odpovědnosti provozovatele motorového vozidla. Zdůrazňuje, že stěžovatelova věc se netýkala zásahu do osobnostních práv, nýbrž nemajetkové újmy za poškození zdraví. Tarifní hodnota měla být stanovena z peněžitého plnění přiznaného soudem. Výkladem přijatým obecnými soudy vzniká podle stěžovatelky výrazný nepoměr mezi zastupováním ve věcech odškodnění materiální škody a nemateriální újmy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Těžiště ústavní stížnosti představuje nesouhlas stěžovatele s výkladem § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ohledně určení výše náhrady nákladů za zastoupení advokátem v řízení o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, který učinily obecné soudy mj. s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , z něhož vyplývá, že se při náhradě nemajetkové újmy na zdraví postupuje podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, podle kterého činí tarifní hodnota 50 000 Kč.

9. Problematikou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval, přičemž zdůraznil, že z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele [srov. např. nález ze dne 15. 10. 2012

sp. zn.

(N 173/67 SbNU 111; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz)]. Otázka náhrady nákladů řízení tak může dosáhnout ústavněprávní roviny teprve v případě zásadního zásahu do majetkových práv stěžovatele či extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení. Na druhou stranu Ústavní soud setrvale zdůrazňuje, že úkolem obecného soudu není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti, mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů [srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004

sp. zn.

(N 69/33 SbNU 189) či nález ze dne 5. 1. 2012

sp. zn.

(N 3/64 SbNU 29)].

10. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je pouhou polemikou s výkladem advokátního tarifu jako podzákonného právního předpisu. Stěžovatel konkrétně nesouhlasí s tím, že soudy v návaznosti na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu konstatovaly, že ve sporech o náhradu nemajetkové újmy na zdraví je na místě při určování výše náhrady nákladů řízení vycházet z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, podle kterého činí tarifní hodnota 50 000 Kč.

11. Ústavní soud si je vědom toho, že otázka, podle kterého ustanovení advokátního tarifu se má v případech nastíněných stěžovatelem postupovat, byla v minulosti obecnými soudy posuzována různě. Judikatura však byla posléze sjednocena Nejvyšším soudem, což soudy v napadených rozhodnutích náležitě reflektovaly. Ústavní soud se přitom již po sjednocení judikatury k této otázce Nejvyšším soudem zabýval několika ústavními stížnosti, obsahově podobnými stěžovatelově, přičemž je vždy odmítl jako zjevně neopodstatněné (viz např. usnesení ze dne 1. 3. 2022

sp. zn.

nebo ze dne 6. 9. 2022

sp. zn.

).

12. Ústavní soud nemá proto žádných námitek proti závěru obecných soudů, které při stanovení odměny stěžovatele za jeden úkon právní služby vycházely z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Obecné soudy podle Ústavního soudu zvolily výklad, který není zjevně nelogický, nespravedlivý či jinak excesivní. Ústavní soud nevidí žádný rozumný důvod tento jeho závěr z hlediska ochrany ústavnosti zpochybňovat.

13. Ústavní soud rovněž není povolán zkoumat míru racionality eventuálně si konkurujících právních názorů. Možnosti ústavněprávního přezkumu se vyčerpávají posouzením, zda právní názor obecného soudu lze považovat za racionální, a tudíž nikoli libovolný či svévolný nebo jinak extrémně chybný [nález ze dne 6. 5. 2014

sp. zn.

(N 75/73 SbNU 341)]. Rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces podle y [srov. usnesení ze dne 5. 8. 2002

sp. zn.

(U 25/27 SbNU 307)]. Sjednocovací roli v tomto ohledu sehrává Nejvyšší soud, přičemž Ústavní soud ji nemůže nahrazovat jen proto, že je z rozhodnutí zákonodárce nákladová problematika z dovolacího přezkumu vyloučena.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků postupem podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu