Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1898/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Neradové, zastoupené Mgr. Petrem Juráněm, advokátem, sídlem Čechyňská 439/23a, Brno, proti I. a III. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022 č. j. -216, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "") s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v , , a d, ve spojení s y, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhala po vedlejší účastnici (pojišťovně řidiče, který způsobil stěžovatelce úraz při dopravní nehodě) zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 350 209 Kč (po odečtení zaplacené zálohy ve výši 100 000 Kč), nákladů na zpracování znaleckého posudku ve výši 6 900 Kč a nákladů za právní zastoupení při mimosoudním uplatnění nároku ve výši 24 297 Kč. Obvodní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2021 č. j. -179 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 289 473 Kč s příslušenstvím (I. výrok), ve zbytku žalobu zamítl (II. výrok), dále uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 71 628 Kč (III. výrok) a České republice - obvodnímu soudu náklady státu ve výši 24 786 Kč (IV. výrok).

3. Vedlejší účastnice brojila proti rozsudku obvodního soudu odvoláním v malé části meritorního výroku (v částce 15 391,40 Kč přiznané stěžovatelce na náhradě nákladů právního zastoupení za mimosoudní uplatnění nároku) a proti výrokům o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a o náhradě nákladů státu. shledal, že odvolání je částečně opodstatněné, a proto výše označeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu v I. výroku tak, že se žaloba ohledně částky 13 261,80 Kč s příslušenstvím zamítá, jinak se potvrzuje (I. výrok), a dále uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení před soudem I. stupně v částce 31 972,90 Kč (II. výrok) a stěžovatelce uložil povinnosti nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení v částce 2 331,60 Kč (III. výrok). s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. uvedl, že obvodní soud pochybil, když nevyšel při určení výše náhrady nákladů za zastoupení při mimosoudním uplatnění nároku (u náhrady nemajetkové újmy na zdraví) z tarifní hodnoty plnění podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tzn. z částky 50 000 Kč. následně přezkoumal nákladové výroky rozsudku obvodního soudu v plném rozsahu a dospěl k závěru, že obvodní soud provedl špatnou úvahu o poměru procesního úspěchu a neúspěchu stěžovatelky. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. uvedl, že jsou-li v žalobě spojeny ke společnému projednání nároky na náhradu nemajetkové újmy a nároky majetkové, je nutno posuzovat úspěšnost žaloby z pohledu tarifních hodnot jednotlivých nároků. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnil poměrem úspěchu vedlejší účastnice k jejímu neúspěchu.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka po rekapitulaci průběhu řízení před obecnými soudy formuluje výhrady vůči rozsudku městského soudu. podle ní postupoval v rozporu s kogentními normami, když aplikoval tarifní hodnotu podle advokátního tarifu pro stanovení výše nákladů právního zastoupení při mimosoudním vyřízení věci. Připomíná závaznost Dohody o náhradě nákladů právního zastoupení při mimosoudním vyřízení nároků poškozeného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem, uzavřenou mezi Českou advokátní komorou a Českou kanceláří pojistitelů (dále jen "dohoda o náhradě nákladů"), ze které vyplývá, že tarifní hodnota představuje celkovou výši pojistného plnění.

5. nepostupoval správně, když v odvolacím řízení připustil nepřípustnou novotu, kterou stěžovatelka spatřuje v argumentaci vedlejší účastnice odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. a ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. . Odkaz na tuto judikaturu považuje stěžovatelka navíc za nevhodný, neboť dopadá na případy, kdy nelze přesně a jasně určit výši nároku při odčinění duševních útrap ( , ), nikoli však na náhradu nemajetkové újmy podle , která vychází z vypracovaného znaleckého posudku a je známa předem. Opačný závěr, který by znamenal paušalizaci tarifní hodnoty, by byl podle stěžovatelky diskriminační. Nadto uzavřela, že přezkoumal-li nákladové výroky v celém rozsahu, je jeho rozhodnutí v důsledku přepjatého formalismu překvapivé.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující napadené výroky. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

8. Ústavní soud k rozhodování obecných soudů o nákladech řízení - nejinak je tomu i v tomto řízení - opakovaně zdůrazňuje, že je maximálně zdrženlivý, a to i právě s ohledem na tu skutečnost, že má být poskytována náhrada nákladů toliko účelně vynaložených. I přes široký prostor pro úvahu, který zákon v tomto směru soudům poskytuje a který v sobě skrývá nebezpečí nejednotnosti posuzování nákladů řízení v judikatuře obecných soudů, zde nicméně zůstává zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které odpovídá jak zákonu, tak i učiněným skutkovým zjištěním [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012

sp. zn.

(N 68/64 SbNU 767)].

9. Těžiště ústavní stížnosti představuje nesouhlas stěžovatelky s výkladem advokátního tarifu ohledně určení výše náhrady nákladů za zastoupení advokátem při mimosoudním uplatnění nároku (u náhrady nemajetkové újmy na zdraví), který učinil s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , z něhož vyplývá, že se při náhradě nemajetkové újmy na zdraví postupuje podle advokátního tarifu, podle kterého činí tarifní hodnota 50 000 Kč.

10. Stěžovatelka staví Ústavní soud do role, která mu nepřísluší, když žádá výklad podústavního předpisu, avšak žádné relevantní námitky, které by zakládaly porušení jejích ústavně zaručených práv, nepodává. Namítá-li stěžovatelka, že bylo nutné s ohledem na závaznost dohody o náhradě nákladů použít § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, opomíjí, že tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, závisí-li určení výše náhrady na posouzení soudu podle mnoha kritérií. Tento závěr shledal Ústavní soud jako ústavně souladný [srov. usnesení ze dne 5. 10. 2021

sp. zn.

nebo ze dne 1. 3. 2022

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)] a není důvod se od něj odchýlit.

11. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žádnou z námitek stěžovatelky neopomenul, ke všem zásadním otázkám se vyjádřil a Ústavní soud nemá do jeho rozhodovacího a aplikačního mechanismu důvod zasahovat. při přezkumu nákladových výroků zohlednil princip kumulace tarifních hodnot (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022

sp. zn.

) a odstranil tak zjevnou nesprávnost. Rovněž nelze přisvědčit námitce, že jde o rozhodnutí překvapivé, založené na nepřípustných novotách, když přezkoumal nákladové výroky v přímé reakci na odvolací argumentaci vedlejší účastnice, s jejímž obsahem byla stěžovatelka seznámena, což ostatně vyplývá z jejího vyjádření (ze dne 21. 2. 2022) k odvolání.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu