Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 398/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Pravoslava Vernera, zastoupeného JUDr. Zuzanou Smítkovou Ph.D., advokátkou sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -296 ze dne 5. 12. 2023, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl o námitce stěžovatele o podjatosti soudce tak, že soudce Městského soudu v Praze JUDr. Lubomír Velc není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "). Ve stanovisku sp. zn. ze dne 7. 2. 2023 (57/2023 Sb.) plénum Ústavního soudu sjednotilo svoji rozhodovací praxi tak, že ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, jímž bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná ( ). V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na odůvodnění stanoviska.

4. Také v tomto případě se může uplatnit výjimka obsažená v , podle které Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, přestože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Je však věcí stěžovatele, aby v ústavní stížnosti tento "přesah vlastních zájmů" řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury zdejšího soudu vyložil (bod 33 stanoviska).

5. Stěžovatel tvrdí, že ústavní stížnost jeho vlastní zájmy přesahuje. V této souvislosti uvádí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s východisky zopakovanými v citovaném stanovisku, které má být doplněno o jednoznačné konstatování, že z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení.

6. Ústavní soud neshledal v nyní projednávané věci takové okolnosti, pro které by bylo třeba se odchýlit od nedávno sjednocené praxe Ústavního soudu, podle níž je ústavní stížnost proti tomuto typu rozhodnutí zásadně nepřípustná - právě proto bylo stanovisko přijato a stěžovatel nemůže úspěšně zakládat přípustnost své stížnosti s odkazem na ně.

7. Tvrzení, že napadené rozhodnutí by mohlo být rozporné s předchozí judikaturou Ústavního soudu (či citovaným stanoviskem), není samo o sobě dostatečné. Podstatný přesah zájmů stěžovatele totiž nelze dovozovat z případné opodstatněnosti námitek, neboť Ústavnímu soudu nepřísluší ve fázi posuzování otázky přípustnosti ústavní stížnosti tyto námitky jakkoli meritorně posuzovat (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 6. 2005 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 4. 2012; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Stěžovatel ani netvrdí, že stížnost vykazuje znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním případem, coby nezbytné podmínky vyplývající z judikatury Ústavního soudu (k této otázce viz blíže např. body 10 až 13 usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2021).

8. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2024

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj