Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 718/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky HAPPY INVEST a. s., se sídlem Lípová 20, Praha 2, zastoupené JUDr. Ladislavem Soukupem, advokátem, se sídlem Budovatelská 2030, Písek, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2024 č. j. 11 ICm 3044/2022, -77 ( ), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka podle a násl. , o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí vrchního soudu, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. U Krajského soudu v Ostravě jako soudu insolvenčního se vede insolvenční řízení proti dlužnici UNIMEX-INVEST, s.r.o., a to pod sp.zn. . Stěžovatelka má v insolvenčním řízení postavení věřitele, který se přihlásil do insolvenčního řízení se svými pohledávkami. Stěžovatelka současně popřela pohledávky některých jiných věřitelů přihlášených do téhož insolvenčního řízení, stejně tak některé stěžovatelkou přihlášené pohledávky byly popřeny insolvenčním správcem. Jeden z incidenčních sporů, jehož je stěžovatelka účastnicí, je veden u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. a stěžovatelka v něm vystupuje jako žalobkyně. Tento incidenční spor byl přidělen soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Evě Slaběňákové. Stěžovatelka vznesla námitku podjatosti proti uvedené soudkyni, rovněž poukázala na zasahování do nezávislosti rozhodování této soudkyně funkcionářem soudní správy. Napadeným rozhodnutím vrchní soud rozhodl tak, že soudkyně není vyloučena. Proti rozhodnutí není možné brojit odvoláním.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že vrchní soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručená práva na řádný proces podle d a na zákonného soudce podle y.

4. Ústavní stížnost podal včas oprávněný stěžovatel, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům na takový návrh kladeným. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná podle .

5. Ústavní soud přijal k otázce posuzování ústavních stížností, které směřují proti rozhodnutí o nepodjatosti soudce, stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. . Ze stanoviska vyplývá, že ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná ( ).

6. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena"). Z toho vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech jednotlivců příslušný soud, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit instanční soustava obecných soudů. Princip právního státu a subsidiarity takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. Řízení podle písm. d) y o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí (srov. např. usnesení ze dne 19. 12. 1997

sp. zn.

, usnesení ze dne 9. 2. 2011

sp. zn.

, usnesení ze dne 3. 6. 2010

sp. zn.

či nález ze dne 30. 11. 1995) a na zásadě subsidiarity ústavních stížností (srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004

sp. zn.

či nález ze dne 6. 9. 2016

sp. zn.

).

8. Z uvedeného vyplývá, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

). Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle y jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku (srov. k tomu nález ze dne 16. 1. 2013

sp. zn.

či nález ze dne 27. 5. 1998

sp. zn.

). Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím teprve po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

).

9. Vydáním napadeného rozhodnutí ve věci nepodjatosti soudce přitom soudní řízení nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany. Je tedy třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

). Stěžovatelka v budoucnu může nadále své námitky uplatňovat v probíhajícím řízení ve věci samé. Teprve po vyčerpání všech opravných prostředků ve věci samé, bude-li mít nadále za to, že řízení (či meritorní rozhodnutí) je zatíženo vadou zasahující do jejího ústavně zaručeného práva, se může bránit ústavní stížností.

10. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soud podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2024

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj