Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 163/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem Václavská 316/12, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2023 č. j. -177, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. července 2023 č. j. -143 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. března 2023 č. j. -109, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a Ing. Zdeňka Činčery, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Stěžovatelka (žalobkyně) se domáhala určení vlastnického práva k pozemkům blíže specifikovaným v žalobě (dále jen "předmětné pozemky"), které byly na vedlejšího účastníka řízení (žalovaného) převedeny k uspokojení jeho restitučního nároku na základě rozhodnutí soudu, a to v rámci řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků [řízení vedené u Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. ]. Nárok na jejich uzavření vyplýval z rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu ze dne 4. 9. 2009 č. j. PÚ 577/09, ze dne 5. 10. 2009 č. j. PÚ 1690/09, ze dne 24. 11. 2009 č. j. PÚ 1978/09 a ze dne 21. 9. 2010 č. j. PÚ 498/10. K vydání těchto rozhodnutí však došlo v důsledku spáchání trestného činu bývalých zaměstnanců pozemkového úřadu. Vydáním náhradních pozemků došlo k přečerpání restitučního nároku (bylo vydáno více, než činil restituční nárok), čímž se měl vedlejší účastník řízení, vystupující i jako zástupce zbývajících oprávněných osob, bezdůvodně obohatit.

3. Okresní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 7. 3. 2023 č. j. -109 žalobu na určení vlastnictví předmětných pozemků zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Okresní soud žalobu zamítl, neboť k zápisu vlastnického práva vedlejšího účastníka řízení do katastru nemovitostí došlo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle. To je specifickým nabývacím titulem [ , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "obč. zák.")]. Nabývacím titulem proto v tomto případě není smlouva, ale pravomocné rozhodnutí soudu, které okresnímu soudu v tomto řízení o určení vlastnictví nepřísluší přezkoumávat. Okresní soud uvedl, že jedinou možností, jak tento nabývací titul odklidit, je cesta mimořádných opravných prostředků vůči pravomocnému rozhodnutí o nahrazení projevu vůle, pro kterou svědčí i zjištění o trestné činnosti bývalých zaměstnanců pozemkového úřadu.

4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 25. 7. 2023 č. j. -143 rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Stěžovatelka v odvolání navíc uvedla, že nenapadá pravomocný rozsudek, kterým byl nahrazen její projev vůle k předmětným pozemkům, ale smlouvu, která byla na jeho základě uzavřena a byla právním důvodem zápisu vlastnického práva vedlejšího účastníka řízení k předmětným pozemkům, a která je ale podle § 49a obč. zák. v důsledku omylu neplatná. Vedlejší účastník řízení totiž zneužil omylu právního předchůdce stěžovatelky o příbuzenských vztazích oprávněných osob s původními vlastníky nevydaných pozemků, a na základě nesprávných správních rozhodnutí uplatňoval domnělé restituční nároky oprávněných osob a přijímal za účelem jejich uspokojení náhradní pozemky. Krajský soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Zdůraznil, že rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle je rozhodnutím státního orgánu o nabytí vlastnictví ( obč. zák.) a nikoliv rozhodnutím nahrazujícím prohlášení vůle podle , . S ohledem na výše uvedené nebyly významné námitky stěžovatelky týkající se případné neplatnosti převodní smlouvy pro omyl ( obč. zák.). Omyl nepředstavuje vadu vůle v takovém řízení, kde tato vůle chybí a je nahrazována autoritativním soudním rozhodnutím.

5. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 10. 2023 č. j. -177 odmítl, jelikož nebylo přípustné. Nejvyšší soud konstatoval, že rozsudek krajského soudu byl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Odkázal přitom na usnesení ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. , ze dne 16. 5. 2023 sp. zn. a ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. , která byla vydána ve skutkově a právně podobných věcech týchž účastníků, resp. v případě usnesení sp. zn. ve věci stěžovatelky a singulární procesní nástupkyně vedlejšího účastníka řízení, přičemž tyto závěry obstály i v ústavněprávním přezkumu [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2023

sp. zn.

a ze dne 29. 8. 2023

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka nejprve shrnuje podstatu dosavadního průběhu řízení. Výkladem povahy rozsudku na nahrazení projevu vůle a jeho zaměněním s rozsudkem konstituujícím vlastnictví obecné soudy zabránily obnově vlastnictví stěžovatelky k předmětným pozemkům, které byly bez právního důvodu vydány vedlejšímu účastníkovi řízení. Rovněž i názorem, že vydání bezdůvodného obohacení se nelze domoci žalobou na určení vlastnictví, bylo opět fakticky zabráněno obnově vlastnictví stěžovatelky k předmětným pozemkům. Rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do vlastnického práva stěžovatelky podle y, neboť jí bylo znemožněno znovunabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům. Stěžovatelce nezbylo než využít žalobu na určení vlastnictví, když ostatní způsoby (např. žaloba na vyklizení, žaloba na nahrazení projevu vůle) nepřichází v úvahu. Dále se věnuje charakteru rozsudku na nahrazení projevu vůle, který zamezuje přezkumu toho, jakým způsobem měl vedlejší účastník řízení nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

9. Ústavní soud předně podotýká, že, jak připomenul i Nejvyšší soud v napadeném usnesení, obdobnou věcí se zabýval i Ústavní soud, který v usnesení ze dne 6. 9. 2023

sp. zn.

a ze dne 29. 8. 2023

sp. zn.

odmítl ústavní stížnosti stěžovatelky pro zjevnou neopodstatněnost. V obou případech šlo rovněž o ústavní stížnost (téže) stěžovatelky směřující proti rozhodnutím obecných soudů o její žalobě na určení vlastnictví k pozemku, který měl být vydán neoprávněné osobě mimo jiné zřejmě v důsledku trestného činu pracovníků pozemkového úřadu. Stávající argumentace stěžovatelky se od předchozích ústavních stížností v zásadě vůbec neliší, a proto postačí pro stručnost na ně odkázat a pouze zopakovat jejich nosné důvody.

10. V uvedených usneseních Ústavní soud akceptoval závěry obecných soudů, podle kterých pravomocné soudní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle povinné osoby k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k náhradnímu pozemku oprávněné osobě je podřaditelné pod § 132 odst. 1 a 2 obč. zák. Nabývacím titulem vlastnického práva oprávněné osoby tak v posuzovaných souvislostech nemůže být smlouva (byť by byla v různém znění) vtělena do rozsudečného výroku, ale rozsudek samotný. Z uvedeného se pak podává rovněž závěr, že existuje-li nabývací titul, kterým je rozhodnutí o nahrazení projevu vůle, stěží lze hovořit o právním důvodu, který odpadl, jestliže právní důvod - nabývací titul - neodpadl a stále trvá. Schází tak podstata bezdůvodného obohacení (resp. jedné z jeho variant), kterou je nedostatečnost kauzy. Z výše připomenutého výkladu ohledně právní povahy pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle povinné osoby uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva k náhradnímu pozemku se pak podává, že není-li vlastní smlouva, byť vtělená do rozsudečného výroku, právním důvodem nabytí vlastnického práva k nemovité věci (tím je soudní rozhodnutí), pak nelze vlastnické právo nabyvatele takové věci zpochybnit v kategorii platnosti nebo neplatnosti právního jednání (úkonu) z důvodů obsažených v § 35 a násl. obč. zák., tedy v nyní posuzované věci z důvodu omylu podle § 49a obč. zák. V podrobnostech lze odkázat na podrobná zdůvodnění výše zmiňovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. nebo ).

11. Výše uvedené závěry lze akceptovat i v nyní posuzované věci. Na jiná pochybení obecných soudů, než se kterými se Ústavní soud v předchozích usneseních vypořádal, stěžovatelka nyní neupozorňuje. Ústavní soud proto uzavírá, že obecné soudy se dostatečně vypořádaly s argumentací stěžovatelky o možném bezdůvodném obohacení i o posouzení platnosti smlouvy z hlediska omylu. Rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle lze v nyní posuzovaných souvislostech revidovat jen opravnými prostředky (v úvahu přichází obnova výše zmiňovaného řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. ). Ústavní soud konečně připomíná, že je třeba zohlednit také jiné ústavně chráněné hodnoty než vlastnické právo stěžovatelky, tedy vlastnická práva současných vlastníků a právní jistotu, s níž souvisí důvěra v akty státu.

12. Z ústavněprávního hlediska tak Ústavní soud ani v nyní posuzované věci nemůže obecným soudům nic vytknout. Lze proto uzavřít, že napadená rozhodnutí lze stejně jako v uvedené věci akceptovat jako projev nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu