Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 549/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Miroslava Bárty, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Záhřebská 577/33, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2023, č. j. -231, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Advokátem zastoupený stěžovatel podal blanketní dovolání. Uvedl v něm, že dovolání odůvodní "v přiměřené lhůtě 30 dní". Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl. Stěžovatel ho totiž včas nedoplnil, a jeho dovolání tak obsahovalo vady, kvůli kterým v dovolacím řízení nebylo možné pokračovat ( ). Stěžovatel považuje toto rozhodnutí za protiústavní, a proto proti němu podává ústavní stížnost.

II. Argumentace stěžovatele

2. Nejvyšší soud podle stěžovatele porušil jeho právo na spravedlivý proces a s ním související právo uplatnit svá zjištění a důkazy (d) a právo na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti (y).

3. Před odmítnutím dovolání obecné soudy se stěžovatelem nijak nekomunikovaly - nevyzvaly ho k doplnění dovolání či k zaplacení soudního poplatku a ani mu nedoručily akceptační dopis. Stěžovatel byl přitom připraven soudní poplatek uhradit. Postoupení dovolání Nejvyššímu soudu a jeho odmítnutí bylo proto předčasné, protizákonné a v rozporu s judikaturou vyšších soudů.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. V řízení o této ústavní stížnosti není sporné, že stěžovatelovo dovolání nesplňovalo zákonné náležitosti a že jeho vady nebyly včas odstraněny. Tyto skutečnosti stěžovatel nezpochybňuje. Spornou otázkou je pouze to, zda odmítnutí dovolání nebylo předčasné a zda tomuto rozhodnutí neměla z ústavního hlediska předcházet komunikace ze strany obecných soudů.

5. Posouzení náležitostí podání a volba následného procesního postupu, je především otázkou výkladu podústavních předpisů. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům - nikoli Ústavnímu soudu. Ten je jakožto orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda v řízení nebo v něm vydaným rozhodnutím nedošlo k excesu, který je natolik závažný, že porušil ústavně zaručené základní právo či svobodu [y a ].

6. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že nic takového v této věci nenastalo. Nejvyšší soud totiž za stěžovatelem popsané situace mohl jeho dovolání odmítnout i bez toho, aby došlo k doručení akceptačního dopisu (viz bod 7 níže) nebo k zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku (viz body 8 až 11 níže) či k zaslání výzvy k doplnění dovolání nebo jiné podobné komunikaci (viz body 12 až 15 níže).

III. 1 Nezaslání akceptačního dopisu

7. Stěžovatelova ústavně zaručená základní práva a svobody nebyla porušena tím, že mu po podání dovolání nebyl zaslán akceptační dopis. Nezaslání akceptačního dopisu po podání dovolání není žádoucí. Zároveň však tento postup není podle Ústavního soudu sám o sobě protiústavní [viz např. sbírkové usnesení

sp. zn.

, body 19 až 20 (U 9/78 SbNU 647)]. Ústavní soud přitom v projednávané věci neshledal důvod, proč se od tohoto závazného právního názoru odchýlit (viz y a ).

III. 2 Nevyzvání k zaplacení soudního poplatku

8. Procesní postup a rozhodnutí Nejvyššího soudu není protiústavní ani kvůli tomu, že stěžovatel nebyl před rozhodnutím o dovolání vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání.

9. Ústavní soud si je vědom toho, že pokud nebyl poplatek za řízení splatný podáním dovolání zaplacen, má soud vyzvat poplatníka k jeho zaplacení (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Zároveň je však třeba dodat, že pokud poplatník soudní poplatek nezaplatí nebo pokud k tomu ani není vyzván, nezpůsobuje to protizákonnost či dokonce protiústavnost daného řízení nebo v něm vydaných rozhodnutí (k této otázce viz např. Renáta Šínová a Marek Števček. In: Renáta Šínová a Klára Hamuľáková a kol. Civilní proces. Obecná část a sporné řízení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 163).

10. Zákon o soudních poplatcích ostatně výslovně předpokládá možnost pokračovat v řízení i navzdory nezaplacení poplatku [viz § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích a např. nález

sp. zn.

, bod 21] a zároveň umožňuje rozhodnout o vyměření soudního poplatku i po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení skončeno (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , bod 42 až 43 a na něj navazující usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, bod 12).

11. Ani skutečnost, že stěžovatel nebyl před odmítnutím dovolání vyzván k zaplacení soudního poplatku za toto podání, proto nezpůsobuje protiústavnost dovolacího řízení nebo v něm vydaného rozhodnutí.

III. 3 Nevyzvání k doplnění dovolání

12. Nejvyšší soud nepostupoval protiústavně ani tím, že stěžovatele nevyzval k doplnění dovolání.

13. Práva na soudní ochranu se lze domáhat pouze "stanoveným postupem", přičemž podmínky a podrobnosti tohoto postupu upravuje zákon (viz a odst. 4y). Mezi zákonné podmínky uplatnění tohoto práva se řadí i povinnost dovolatele uvést v dovolání všechny zákonné náležitosti (stanovené v a ) a možnost je doplnit "jen v průběhu trvání lhůty k dovolání" ( ). Ani jednu z těchto zákonných podmínek stěžovatel nesplnil.

14. Nejvyšší soud je přitom oprávněn dovolání odmítnout z důvodů vad i tehdy, aniž by předtím dovolatele vyzval k jejich odstranění nebo aniž by s ním jakkoli jinak komunikoval. Povinnost vyzvat účastníka k opravě či doplnění vadného podání (zakotvená v ) se totiž v civilním dovolacím řízení neuplatní, neboť to zákon výslovně vylučuje (viz ).

15. Skutečnost, že tato výjimka není protiústavní, Ústavní soud opakovaně potvrdil - a to jak v jednom z plenárních usnesení (viz

sp. zn.

, body 33 až 43), tak i v usneseních senátních (viz např.

, bod 14; , body 8 až 11). Ústavní soud neshledal v právě projednávaném případě žádný důvod se od uvedených rozhodnutí odchýlit a postup obecných soudů nebo ústavnost jimi použitých ustanovení považovat za protiústavní.

IV. Závěr

16. Ústavní soud dospěl z výše popsaných důvodů k závěru, že Nejvyšší soud neporušil stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. Jeho ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu