Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2111/24

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Stejskalové, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. června 2024 č. j. Aprn 1/2024-12, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na rovnost účastníků v řízení a projednání věci bez zbytečných průtahů.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 21. 9. 2021 sp. zn. S-JMK 118639/2021 OÚPSŘ rozhodl o rozporu stavby stěžovatelky a jejího manžela s dřívějším stavebním povolením, avšak nenařídil obnovení předešlého stavu. Stěžovatelka a její manžel podali proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou jako nedůvodnou zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 8. 2023 č. j. -115. Stěžovatelka a její manžel poté podali kasační stížnost.

3. V řízení o kasační stížnosti stěžovatelka dne 23. 5. 2024 podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích - rozhodnutí o kasační stížnosti. Kasační stížnost byla podána v září roku 2023, vedlejší účastník se k ní vyjádřil v říjnu téhož roku. Stěžovatelka v kasační stížnosti s ohledem na svůj vysoký věk a špatný zdravotní stav navrhovala přednostní projednání věci. Příslušný senát Nejvyššího správního soudu přitom v mezidobí rozhodl o několika návrzích, které došly později. Nic mu proto nebránilo rozhodnout o její kasační stížnosti dříve. Konečně sdělila, že její manžel zemřel; jeho procesními nástupci jsou jejich synové.

4. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením návrh na určení lhůty zamítl. Shledal, že příslušný senát nebyl ve věci nečinný, protože v přiměřené době činil všechny potřebné úkony. Bude nadto muset činit další, směřující k vyřešení procesního nástupnictví manžela stěžovatelky, protože stěžovatelka jej o smrti svého manžela informovala až nyní. Dříve vyřízené později napadlé věci byly již projednány proto, že se v nich uplatnily zákonné lhůty nebo šlo o věci ze zákona naléhavější. Šlo rovněž o věci jiných soudců zpravodajů. Naléhavost nynější věci Nejvyšší správní soud neshledal, mimo jiné z důvodu, že jde o provedení stavby v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka tvrdí, že napadené usnesení jí nebylo doručeno, protože bylo doručeno jen jejímu právnímu zástupci, přestože návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podala sama. Nebylo jí dále doručeno vyjádření soudce zpravodaje, ze kterého Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení vyšel. Nebylo jí ani zasláno poučení o složení senátu, který rozhodoval o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dalším z argumentů napadeného usnesení o dřívějším vyřízení později napadnutých věcí je, že některé se týkaly opakovaných kasačních stížností. Totéž se však stalo ("fakticky") ve věci stěžovatelky, protože v jiné její věci vedené pod sp. zn. se Nejvyšší správní soud zabýval obdobnou argumentací jako v nynější věci. Předřazení jiných věcí před věc stěžovatelky je tedy nesprávné. Je zřejmé, že Nejvyššímu správnímu soudu jde o oddalování rozhodnutí ve věci. Konečně stěžovatelka poukazuje na celkovou délku řízení, která je nepřiměřená, a to zejména vůči jejímu vážnému zdravotnímu stavu a vysokému věku.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, respektive žádné další k dispozici neměla ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (y). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

8. Návrh stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle zákona o soudech a soudcích. Namítá nejprve některá procesní pochybení. Jde-li o doručení napadeného usnesení, vyplývá povinnost doručovat zástupci v kontextu nynější věci z (má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci), případně též (viz zákona o soudech a soudcích). Nejvyšší správní soud tedy při doručování postupoval podle zákona.

9. K chybějící informaci o složení senátu, který o návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích rozhodoval: nezaslání akceptačního dopisu obsahujícího informaci o složení senátu samo o sobě obecně neústavní není, lze-li složení senátu zjistit jiným způsobem [viz body 19 a 20 usnesení ze dne 11. 8. 2015

sp. zn.

(U 9/78 SbNU 647) či bod 7 usnesení ze dne 17. 4. 2024

sp. zn.

]. V nynější věci příslušnost senátu rozhodujícího o návrhu stěžovatelky stanovil rozvrh práce Nejvyššího správního soudu. Nešlo přitom ani o určení senátu náhodným klíčem. Nejvyšší správní soud o návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích podaném v řízení o kasační stížnosti rozhoduje v senátu, jehož členové jsou předem určení jménem. Složení tohoto senátu je tedy předem známé podle veřejných informací. Není důvod, aby stěžovatelce byla zasílána tato informace zvlášť znovu.

10. Jde-li o tvrzené nezaslání vyjádření soudce zpravodaje k tvrzeným průtahům k případné replice stěžovatelky, Ústavní soud si je vědom vlastní judikatury, jakož i judikatury Evropského soudu pro lidská práva o povinnosti zasílat v soudním řízení písemnosti doručené protistranou k vyjádření či replice účastníkovi řízení, aby byla dodržena zásada kontradiktornosti řízení a práva účastníka vyjádřit se k rozhodným okolnostem věci. Též ovšem platí, že právo na kontradiktornost řízení není absolutní a rozsah této povinnosti závisí (mimo jiné) na zvláštnostech (specifikách) daného řízení.

11. V nynější věci Ústavní soud takový postup nevyžaduje, protože jde o zvláštní řízení, jehož předmětem je procesní postup soudu, a je též nezbytné, aby toto řízení probíhalo urychleně a hospodárně. Podle § 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích je dokonce třeba, aby o tomto návrhu soud rozhodl ve lhůtě stanovené v řádu (pracovních) dnů ("...bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn"). Obdobně Ústavní soud akceptuje, že se k replice nezasílá vyjádření soudce, jehož podjatost se namítá (srov. usnesení ze dne 30. 11. 2020

sp. zn.

). Zde je procesní kontext obdobný. Má-li nadto stěžovatelka za to, že ve věci bude třeba znovu určit lhůtu k provedení určitého procesního úkonu, má možnost eventuálně podat opětovný návrh, do něhož může nové argumenty zahrnout. Nezaslal-li proto Nejvyšší správní soud stěžovatelce vyjádření soudce zpravodaje, odůvodňuje tento postup kontext řízení. O tzv. kvalifikovanou vadu nejde.

12. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší správní soud neměl důvod rozhodovat o některých věcech dříve mimo pořadí, protože i v její věci šlo "fakticky" o opakovanou kasační stížnost. Stěžovatelka však opomíjí, že Nejvyšší správní soud v bodu 6 napadeného usnesení uvedl, že šlo o věci, u kterých jejich naléhavost určuje zákon (stavba dopravní infrastruktury a žádost o osvobození od soudních poplatků).

13. Namítá-li konečně stěžovatelka, že přednostní projednání věci odůvodňuje její zdravotní stav, věk a dosavadní celková délka řízení, je třeba zejména poukázat na to, že v řízení o určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích je úkolem soudu hodnotit, zda je soud v konkrétním řízení zcela nečinný, případně zda jednotlivé úkony činí bezdůvodně s velkými časovými odstupy, provádí úkony nekoordinovaně nebo jde o úkony nadbytečné (viz bod 15 usnesení ze dne 30. 10. 2014

sp. zn.

). Ostatně žádné takové tvrzení stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí. V nynější věci Nejvyšší správní soud obhajitelně zdůvodnil, jaké úkony je třeba nyní činit a proč dosud nerozhodl ve věci samé.

14. Přiměřenost celkové délky řízení pak může být předmětem hodnocení v kompenzačním řízení vedeném podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (bod 8 usnesení ze dne 27. 9. 2023

sp. zn.

). Ani Ústavní soud neshledal, že věc stěžovatelky je natolik naléhavá, aby opodstatnila příkaz k rozhodování mimo pořadí. Ústavní soud též považuje za potřebné přihlédnout k předmětu řízení. Kontext je takový, že vedlejší účastník rozhodl v řízení o nařízení odstranění stavby, ale odstranění stavby, resp. přesněji obnovení předešlého stavu stavby nakonec nenařídil. Stěžovatelce tedy nehrozí žádná bezprostřední újma. Jak se přitom podává z napadeného rozhodnutí, odůvodnění kasační stížnosti bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno v říjnu roku 2023, řízení tedy v době podání návrhu na určení lhůty trvalo cca 8 měsíců. Což skutečně není u vrcholného soudu doba nepřiměřená tomuto kontextu, a to i z hlediska tzv. objektivního pojetí průtahů [nález ze dne 13. 5. 2010

sp. zn.

(N 107/57 SbNU 377)].

15. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (y). Protože neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu