Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 588/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Konfederace politických vězňů České republiky, sídlem Dolní Žďár 103, Ostrov, zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, sídlem Příkop 4, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. března 2022 č. j. -272, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2022 č. j. -329 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2023 č. j. -396, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a České republiky - Generálního finančního ředitelství, Františka Wiendla, Luďka Šáchy, Cyrila Michalicy a Ing. Mileny Blatné, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva podle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k této úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Příbrami napadeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že darovací smlouva uzavřená dne 17. 7. 2018 mezi stěžovatelkou (první žalovanou) jako dárkyní a druhou žalovanou (Česká republika - Generální finanční ředitelství jako obdarovanou, jejímž předmětem jsou nemovitosti specifikované v rozhodnutí), je neplatná. K odvolání žalobců a stěžovatelky Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl návrhy žalobců na přerušení odvolacího řízení a na záměnu účastníků na straně žalobců. Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, které Nejvyšší soud zamítl v rozsahu, v němž směřovalo proti části výroku rozsudku krajského soudu, jíž byl zamítnut návrh žalobců na záměnu účastníků; ve zbylém rozsahu dovolání odmítl podle

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že k porušení jejího práva na spravedlivý proces došlo tím, že nebyla v řízení před obecnými soudy řádně zastoupena, neboť jí zastupovaly statutární orgány, které byly zapsány toliko zdánlivě na základě fiktivně a podvodně svolané členské schůze. Stěžovatelce tak nebylo umožněno, aby v předmětném řízení jednala svobodně a podle své skutečné vůle. Přestože žalobci (členové stěžovatelky) v řízení opakovaně upozorňovali, že statutární orgány stěžovatelky, které neoprávněně před soudy vystupovaly, nebyly jejími skutečnými statutárními orgány, nebylo jí umožněno přistoupit k žalobě a zaměnit účastníky řízení a nadále vystupovat jako žalobkyně na straně druhé žalované. Stěžovatelka uvádí, že nikdy nechtěla darovat druhé žalované předmětný nemovitý majetek. Druhá žalovaná tak porušila vlastnické právo stěžovatelky při uzavírání darovací smlouvy, neboť ji uzavřela s osobami, které nebyly statutárními orgány, i když tak byly formálně zapsány ve spolkovém rejstříku.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené podmínky řízení. V tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje návrh zčásti zjevně neopodstatněný (ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu) a zčásti nepřípustný (ve vztahu k rozsudkům okresního a krajského soudu).

6. Ústavní soud připomíná, že je dle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci rozhoduje mj. o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [srov. písm. d)y]. Tyto ústavní stížnosti však mají subsidiární povahu jako prostředek ochrany základních práv a svobod.

7. V a má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je proto možné podat až jako krajní prostředek ochrany práva (ultima ratio), kdy již případná protiústavnost není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů upravujících příslušné (soudní) řízení.

8. Námitka stěžovatelky, že nebyla v řízení před obecnými soudy řádně zastoupena, neboť jí zastupovaly pouze zdánlivé statutární orgány, totiž představuje možný důvod pro podání žaloby pro zmatečnost podle Podle tohoto ustanovení může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat ( ) a nebyl řádně zastoupen.

9. Z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala, natož, že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpala, tj. dosáhla rozhodnutí o něm (viz ). Podle Ústavního soudu jde přitom o procesní prostředek, který stěžovatelka má, respektive měla v daném případě k ochraně svých práv k dispozici. Tím, že v předmětné věci stěžovatelka žalobu pro zmatečnost nepodala, nastala situace, kdy nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

10. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve vztahu k napadeným rozsudkům okresního a krajského soudu podle nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle .

11. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud konstatuje, že v této části se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí v ústavní stížnosti nijak nebrojí, resp. nenabízí žádnou konkrétní argumentaci, která by rozporovala závěry Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud přitom řádně odůvodnil, proč zamítl dovolání žalobců v rozsahu, v němž směřovalo proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zamítnut jejich návrh na záměnu účastníků. Pro odvolací řízení je institut přistoupení účastníka do řízení a institut záměny účastníků vyloučen, neboť povaha odvolacího řízení jako řízení zásadně přezkumného vylučuje, aby k takovým změnám v okruhu účastníků došlo až v odvolacím řízení. Nejvyšší soud také objasnil, proč ve zbylém rozsahu (ve kterém dovolání směřovalo proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu a proti části čtvrtého výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o návrhu na přerušení odvolacího řízení) dovolání podle odmítl. Ústavní soud v postupu Nejvyššího soudu nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky.

13. Ústavní soud uzavírá, že dospěl k závěru, že ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v této části odmítl podle . Ústavní stížnost v části směřující proti rozsudkům okresního soudu a krajského soudu Ústavní soud odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2024

Jan Svatoň, v. r.

předseda senátu