Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 424/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky nadace FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG, sídlem Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, a stěžovatele Hanse Adama II. von und zu Liechtenstein, zastoupených Dr. Erwinem Hanslikem, MRICS, advokátem, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2023 č. j. -646, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2023 č. j. -592 a rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 9. června 2022 č. j. -529, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Jeseníku, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, a podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen " "), právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na zákonného soudce podle y a Úmluvy, právo na ochranu majetku podle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "Dodatkový protokol"), právo na ochranu soukromí a rodinného života podle y a Úmluvy, právo, aby byla zachována jejich lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jejich jméno podle y, právo, aby nebyli diskriminováni podle y, Úmluvy, Dodatkového protokolu a a Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (dále jen "Mezinárodní úmluva"), právo na účinný opravný prostředek a na odčinění a náhradu škody způsobenou porušením diskriminace ve smyslu Mezinárodní úmluvy a právo svobodně rozhodovat o své národnosti podle a aby příslušnost k národnosti nebyla na újmu podle y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se žalobou u Okresního soudu v Jeseníku (dále jen "okresní soud") domáhali, aby vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost vyklidit a předat jim specifikované pozemky v kat. úz. Petříkov u Branné a zaplatit jim částku ve výši 100 000 Kč, in eventum zaplatit jim peněžitou náhradu za pozemky ve výši 100 000 Kč, a určení, že stěžovatelka je vlastnicí uvedených pozemků. Po provedeném dokazování okresní soud žalobu zamítl (I. a II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. a IV. výrok). Zamítavý výrok odůvodnil zjištěním, že vlastnické právo k pozemkům legálně nabyla vedlejší účastnice.

3. Rozsudek okresního soudu napadli stěžovatelé odvoláním, které Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") neshledal důvodným, rozsudek okresního soudu považoval za zcela správný, proto ho napadeným rozsudkem potvrdil (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. a III. výrok).

4. Proti rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (II. a III. výrok). V odůvodnění uvedl, že dovolání není přípustné, neboť otázky, které stěžovatelé nastínili, řešil krajský soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, od níž nemá důvod se jakkoli odchýlit, a to i ty otázky, které stěžovatelé považovali za dosud neřešené.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Těžiště rozsáhlé argumentace stěžovatelů spočívá ve zpochybnění konfiskace sporných pozemků jejich právního předchůdce, lichtenštejnského knížete Františka Josefa II., ke které došlo na základě Dekretu presidenta republiky č. 12//1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa.

6. V části 3.2. ústavní stížnosti stěžovatelé vznesli námitku podjatosti soudkyně Nejvyššího soudu Mgr. Petry Kubáčové s odůvodněním, že rozhodovala jako předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze v několika věcech takřka identických žalob.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností

8. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) y rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také tehdy, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinými slovy, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud o něm již dříve vyslovil.

9. Z vlastní činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé se na něj obrátili s řadou obdobných ústavních stížností, které vycházejí z prakticky identických skutkových okolností a závisí na vyřešení stejných právních otázek. Věc stěžovatelů vedená pod

sp. zn.

byla z toho důvodu postoupena plénu Ústavního soudu, které o ní rozhodlo nálezem ze dne 3. 4. 2024

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). V tomto nálezu se Ústavní soud přihlásil ke své dlouhodobě ustálené judikatuře (srov. usnesení ze dne 20. 2. 2020

sp. zn.

a nález ze dne 6. 4. 2023

sp. zn.

).

10. Ústavní soud připomíná, že z y vyplývá jeho vázanost vlastní nálezovou judikaturou, resp. právními názory v ní obsaženými. Vzhledem k tomu, že posuzovaná věc je ve skutkových okolnostech a právních závěrech srovnatelná s věcí, o níž bylo rozhodnuto nálezem

sp. zn.

, odkazuje Ústavní soud na závěry tohoto nálezu, přičemž jde o postup souladný s jeho judikaturní praxí (obdobně usnesení ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

, ze dne 21. 7. 2015

sp. zn.

a další).

11. Námitka podjatosti vůči soudkyni Nejvyššího soudu Mgr. Petře Kubáčové, která v minulosti rozhodovala obdobnou věc u Krajského soudu v Praze, není opodstatněná. Nejvyšší soud v napadeném usnesení následoval svoji předchozí judikaturu v těchto věcech a okolnosti případu nezavdávají pochybnosti o nepodjatosti této soudkyně v subjektivním smyslu ani objektivním smyslu. Je běžné, že soudci rozhodují opakovaně typové či podobné věci, což nemůže založit jejich podjatost. Podjatý by soudce byl tehdy, projednával-li by nebo rozhodoval-li by totožnou věc na soudu nižšího stupně a poté na soudu vyššího stupně (viz , , ve znění pozdějších předpisů).

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu