Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1272/24

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -28 ze dne 29. 2. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se před Ústavním soudem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -42 ze dne 25. 7. 2023 a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Ústavní stížnost stěžovatelky nebylo možno považovat za řádnou, jelikož byla zatížena procesními i obsahovými nedostatky ( ve spojení s , o Ústavním soudu). Stěžovatelka mimo jiné nebyla zastoupena advokátem podle a .

3. Stěžovatelka v podání výslovně uvedla, že si je vědoma povinnosti zastoupení advokátem jako podmínky řízení o ústavní stížnosti a že požádala dne 25. 4. 2024 Českou advokátní komoru o jeho určení. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady chybějícího povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto.

4. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka si zjevně byla vědoma povinnosti nechat se v řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátem, shledal Ústavní soud, že bylo nadbytečné ji o tom znovu poučovat. Namísto toho se obrátil na Českou advokátní komoru s dotazem, jak bylo o žádosti stěžovatelky rozhodnuto. Podle sdělení České advokátní komory ze dne 27. 5. 2024 však tuto stěžovatelčinu žádost neevidují, Česká advokátní komora o ní proto nevedla řízení ani o ní nerozhodla.

5. Ústavní soud zvážil, zda má za této situace stěžovatelku opětovně poučit o povinnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a poskytnout jí dodatečnou lhůtu pro to, aby vady ústavní stížnosti odstranila. Dospěl k závěru, že takový postup by nebyl účelný.

6. Stěžovatelka před Ústavním soudem zahájila přes sto řízení o ústavních stížnostech. V nich byla opakovaně poučena o náležitostech ústavní stížnosti. Sama uvádí, že povinnosti být zastoupena již při podání ústavní stížnosti si je vědoma. Opětovně zvolila postup, kdy se (údajně) měla na Českou advokátní komoru obrátit s žádostí o určení advokáta až na samém konci dvouměsíční lhůty pro podání ústavní stížnosti (dle tvrzení stěžovatelky podána k poštovní přepravě dne 25. 4. 2024); tuto žádost navíc Česká advokátní komora neeviduje. Ústavní stížnost samotnou podala v poslední den lhůty pro podání ústavní stížnosti (tj. dne 2. 5. 2024; advokát stěžovatelky rozsudkem Nejvyššího správního soudu disponoval už 1. 3. 2024, jak plyne z doložky konverze elektronické verze rozsudku do listinné podoby, již provedl, čili nejpozději toho dne musel být stěžovatelce napadený rozsudek doručen).

7. Ústavní soud proto navazuje na svá dřívější rozhodnutí o ústavních stížnostech stěžovatelky. V nich jednak konstatoval, že stěžovatelčin opakovaný procesní postup má obstrukční charakter (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 12. 2022 nebo

sp. zn.

ze dne 14. 11. 2022). Dále v nich konstatoval, že podání žádosti o určení advokáta, také vzhledem k opakovanému postupu stěžovatelky a skutečnosti, že její žádosti jsou opakovaně Českou advokátní komorou zamítány, není automaticky důvodem pro stanovení další lhůty pro odstranění vad podání, jelikož v daném případě nejde o účelný postup (usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 4. 2024,

sp. zn.

ze dne 23. 4. 2024 a zejména

sp. zn.

ze dne 7. 5. 2024). Pro stručnost Ústavní soud odkazuje na odůvodnění odkazovaných rozhodnutí.

8. Proto soudkyně zpravodajka návrh odmítla pro vady za přiměřeného užití .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2024

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka