Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 979/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Kalinovo nábřeží 605, Havlíčkův Brod, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. února 2024 č. j. 3 KZN 1119/2023-4 a vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 21. listopadu 2023 č. j. 0 ZN 207/2023-18, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a B. J., jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d)y (dále jen "") a a násl. se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle článku 3, článku 10, článku 11, článku 36 odst. 1 a článku 38d (dále jen "").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal trestní oznámení na vedlejší účastnici, v němž (stručně řečeno) uvedl, že s ním navázala intimní vztah, v jehož průběhu mu opakovaně tvrdila, že je její manželství nefunkční a zcela rozvrácené a v důsledku neuspokojivých poměrů a problémů v manželství jej také žádala o finanční výpomoc, kterou stěžovatel pravidelně poskytoval. Stěžovatel také zaslal na její účet částku ve výši 100 000 Kč na nákup nového vozidla, které následně financoval. V průběhu celého vztahu jej ujišťovala o své lásce, trvala na seznámení s dětmi, přičemž společně hledali vhodnou nemovitost ke společnému soužití. V roce 2022 (vztah trval od roku 2018) však došlo k ochladnutí vztahu ze strany vedlejší účastnice, přičemž stěžovatel následně odhalil, že mu neuváděla úplné skutečnosti o povaze jejího soužití s manželem. Na podzim roku 2022 mu vedlejší účastnice chtěla vrátit dary, které stěžovatel požadoval zpět právě z důvodu podezření na její nemorální chování. V listopadu pak vztah bez vysvětlení ukončila, přičemž nevrátila všechny dary, které obdržela od stěžovatele. Od manžela vedlejší účastnice se stěžovatel dozvěděl, že s manželkou intimně žijí a další skutečnosti, které se lišily od toho, co mu vedlejší účastnice tvrdila. Stěžovatel v oznámení uvedl, že mu vznikla škoda částečným vrácením darů, nevrácením věcí, které stěžovatel vedlejší účastnici zapůjčil a pak také následná škoda v podobě zmařených investic, nese si následky i na svém zdraví. Stěžovatel byl toho názoru, že se vedlejší účastnice na jeho úkor obohatila, využívajíc jeho závislosti, a uvedla jej v omyl, když mu přislíbila manželství, i když již na začátku vztahu věděla, že se jedná a bude jednat pouze o vztah milenecký a nezávislý.

3. Uvedené trestní oznámení šetřil policejní orgán postupem podle § 158 odst. 1 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Policejní orgán nezahájil úkony v trestním řízení, ale po provedeném šetření stěžovatele vyrozuměl o tom, že ve věci neshledává podezření z trestného činu.

4. V návaznosti na to stěžovatel zaslal Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") stížnost na postup orgánů činných v trestním řízení. Ve vyrozumění ze dne 21. 11. 2023 č. j. 0 ZN 207/2023-18 státní zástupkyně obvodního státního zastupitelství stěžovateli sdělila, že po přezkoumání předloženého spisového materiálu neshledala v postupu policejního orgánu pochybení, neboť ve věci nebyly zjištěny skutečnosti, jež by umožňovaly učinit závěr, že jednáním vedlejší účastnice byly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu. Státní zástupkyně dospěla k závěru, že ve věci jde o občanskoprávní spor, který je oprávněn řešit civilní soud, nikoliv orgány činné v trestním řízení.

5. O podnětu stěžovatele k výkonu dohledu rozhodla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") tak, že postup obvodního státního zastupitelství shledala věcně správným a podnět odložila. To bylo stěžovateli sděleno napadeným vyrozuměním ze dne 8. 2. 2024 č. j. 3 KZN 1119/2023-4.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel má za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jeho práva na účinné vyšetřování. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství podle stěžovatele pochybila, když se zaměřila pouze na jí vybrané aspekty trestního oznámení, kdy ostatní skutečnosti a důkazy zcela pominula. Věc nepřezkoumala komplexně ve svém souhrnu, přestože okolnosti případu stěžovatel tvrdil a dokládal ve svých podáních. Státní zástupkyně podle něj zcela opomenula trestněprávní aspekty, které celá záležitost obsahuje. Konkrétními námitkami se podle stěžovatele státní zástupkyně nezabývala a naopak formulovala závěry, které jsou v přímém rozporu s důkazy. Orgány činné v trestním řízení podle stěžovatele jeho věc zlehčily a marginalizovaly tak, aby jej posléze odkázaly na občanskoprávní řešení věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

8. Ústavní soud zdůrazňuje, že není jedním z orgánů činných v trestním řízení a do jejich činnosti smí zasahovat jen v mezích svých pravomocí k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud posoudil projednávanou ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde ve smyslu o návrh zjevně neopodstatněný.

9. Jak Ústavní soud konstantně judikuje, právo poškozených na účinné vyšetřování, které je vhodné, důkladné, nestranné a nezávislé, bez zbytečných průtahů a pod veřejnou kontrolou, je důležitým odrazem povinností státu poskytovat ochranu základním právům a svobodám [viz nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691) a nález ze dne 3. 9. 2019

sp. zn.

(N 153/96 SbNU 14)]. Právo na účinné vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska vyžadovat především v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy. Uplatní se zejména u zásahů do práv chráněných v článku 6, článku 7 odst. 1 a článku 9y, jakož i v článku 2, článku 3 a článku 4 Úmluvy - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací, a výjimečně také v článku 10 odst. 2y, jakož i v článku 8 Úmluvy, chránícího právo na soukromý a rodinný život [srov. nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691), nález ze dne 27. 10. 2015

sp. zn.

(N 191/79 SbNU 161), nález ze dne 16. 12. 2015

sp. zn.

(N 216/79 SbNU 475), nález ze dne 19. 1. 2016

sp. zn.

(N 8/80 SbNU 91), nález ze dne 24. 5. 2016

sp. zn.

(N 91/81 SbNU 485)].

10. V případě zásahu do majetkových práv ve smyslu článku 11y a článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě se lze práva na účinné vyšetřování domáhat pouze výjimečně. Ústavní soud se problematice práva na vyšetřování majetkové trestné činnosti podrobně věnoval v nedávném nálezu ze dne 10. 4. 2024

sp. zn.

. V něm mimo jiné zopakoval, že u zásahů méně závažných, kterým bude zpravidla odpovídat kategorie "pouhých" přečinů, by zásah Ústavního soudu byl možný jen ve zcela mimořádných situacích, totiž u extrémních případů flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného. V těchto souvislostech je zároveň namístě přihlížet k tomu, zda poškozený má možnost podání občanskoprávní žaloby vůči domnělým pachatelům, která by měla reálnou šanci na úspěch vedoucí k ochránění jeho práv. Pokud tomu tak je, bude zásah Ústavního soudu možný jen ve zcela mimořádných situacích i u závažnějších trestných činů, byť je zároveň třeba doplnit, že to neplatí u některých trestných činů nejzávažnějších (v rovině obecného práva zpravidla odpovídajících kategorii zvlášť závažných zločinů), u kterých by byla jejich závažnost natolik vysoká, že by se jejich řešení toliko prostředky civilního práva jevilo hrubě nedostatečné [viz také nález ze dne 12. 8. 2014

sp. zn.

(N 152/74 SbNU 301), bod 19].

11. V nyní projednávaném případě stěžovatel tvrdí, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně vyšetřily jednání, kterým měl být vydírán, vystavován útisku a záměrně manipulován, čímž mu měla být způsobena značná škoda na majetku. Ačkoliv stěžovatel v obecné rovině poukazuje i na dopady uvedeného jednání na svoje zdraví a rodinný život, tato tvrzení blíže nespecifikuje.

12. Ústavní soud zdůrazňuje, že pozitivní závazek státu spočívající v efektivním vyšetřování (a případně trestním stíhání) jednání, kterým poškozenému vznikla majetková škoda, může vzniknout pouze v případě, kdy poškozeným tvrzené jednání je skutečně kriminální povahy, a tedy dosahuje takové závažnosti, že je nezbytné na něj působit prostředky trestního práva. Úkolem orgánů činných v trestním řízení je v prvé řadě posoudit, zda jednání oznamované v trestním oznámení naplňuje znaky skutkové podstaty některého trestného činu, tj. zda jde o jednání trestněprávně relevantní. V projednávaném případě policejní orgán, stejně jako obvodní i městské státní zastupitelství, dospěly k závěru, že jednání, jehož trestního postihu se domáhá stěžovatel, nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu. Státní zástupkyně obvodního státního zastupitelství konstatovala, že jde o občanskoprávní spor, který je oprávněn řešit civilní soud. Ke stejnému závěru dospěla i státní zástupkyně městského státního zastupitelství v nyní napadeném vyrozumění. V něm jsou zcela jasně vysvětleny úvahy, které státní zástupkyni vedly k závěru, že stěžovatelem namítané jednání není trestněprávně postižitelné. Tyto úvahy vycházely z důkazů, které byly součástí policejního spisu, jenž měla státní zástupkyně pro své rozhodnutí k dispozici. Ústavní soud má za to, že závěry státní zástupkyně obsažené v napadeném vyrozumění jsou zcela logicky a dostatečně odůvodněny a nelze v nich spatřovat prvky svévole ani jiného protiústavního postupu. Ústavní soud neshledal důvod, proč se od těchto závěrů odchýlit.

13. Jak správně konstatovala státní zástupkyně v napadeném vyrozumění, stěžovatel má možnost domáhat se navrácení darů či uhrazení dalších nákladů v rámci občanskoprávního řízení. Pozitivnímu závazku státu chránit stěžovatelova majetková práva je v projednávaném případě učiněno zadost právě tím, že se stěžovatel může domáhat svých nároků před civilními soudy.

14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva. Postupoval proto podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu