Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1061/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem sídlem Západní 255/31, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -139 ze dne 15. 2. 2024 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -103 ze dne 30. 3. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a dále a) Nadace Český hudební fond, sídlem Besední 487/3, Praha 1, a b) Jitky Jandové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 („nalézací soud“) domáhal proti vedlejší účastnici a) určení, že kupní smlouva ze dne 9. 12. 1960, uzavřená mezi stavebním a bytovým družstvem „Umělecká beseda“, zapsaným společenstvem s ručením omezeným v likvidaci, a „Českým hudebním fondem“, je neplatná. Nalézací soud žalobu stěžovatele rozsudkem č. j. -75 ze dne 5. 8. 2022 zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze („odvolací soud“) ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením jako nepřípustné.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů („“)]. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva zaručená d; dále namítá porušení y.

3. Stěžovatel se na rozdíl od obecných soudů domnívá, že mu naléhavý právní zájem na požadovaném určení svědčí. Rekapituluje, že jeho právní předchůdci nabyli členské podíly v bytovém družstvu Umělecká beseda v roce 1925 a přišli o ně v důsledku neoprávněné likvidace družstva v roce 1961. Požadované určení najisto postaví právní postavení vedlejší účastnice a) jako nevlastníka předmětných nemovitostí, s níž stěžovatel vede další spory o zaplacení a vyklizení. Podle stěžovatele jeho žaloba neobchází restituční předpisy, neboť se na původní vlastníky družstevních podílů nevztahovaly. K jeho věci nelze přistupovat formalisticky.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Žádné ústavněprávní vady v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal. Obecné soudy srozumitelně, přesvědčivě a s odkazem na ustálenou judikaturu odůvodnily, že požadované určení nemůže mít žádný dopad do majetkové sféry stěžovatele či jeho právních poměrů, jelikož jeho právní předchůdce nikdy nebyl vlastníkem sporné nemovitosti či její části, ale jen vlastníkem podílu v družstvu, které navíc zaniklo ještě před jeho smrtí – stěžovatel proto nemá právní zájem na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy z roku 1960 (která má navíc povahu předběžné otázky k určení vlastnického práva). Není úlohou Ústavního soudu tyto řádně odůvodněné závěry dále přehodnocovat. Ani v ústavní stížnosti stěžovatel neozřejmil, jakým způsobem se požadované určení bezprostředně promítne do jeho právních poměrů. Nic na tom nemění jím odkazovaná rozhodnutí a v nich učiněné obecné závěry, které opodstatněnost jeho ústavní stížnosti nezakládají; s některými se již navíc soudy výslovně vypořádaly.

6. Nepřípadné jsou stěžovatelovy argumenty restituční judikaturou, neboť nyní o restituční spor nejde. Restituční předpisy nenapravují všechny křivdy spáchané totalitním režimem, ale pouze ty, k jejichž zmírnění se stát zavázal; nevztahují-li se na stěžovatelovu situaci (což není předmětem nynějšího posouzení), nelze jejich obsah nahrazovat jinými předpisy, jak zdůraznil i odvolací soud ve svém rozsudku.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu