Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1659/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele E. S., zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem, sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. března 2024 č. j. -263 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. října 2023 č. j. -231, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a M. M. a nezletilé S. E. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel (dále jen "") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že shledává v postupech soudů a v napadených rozhodnutích porušení zejména ustanovení týkající se práva na spravedlivý proces a soudní ochranu definované v a 2d (dále jen "") a v č. 6 Evropské úmluvy o lidských právech (správně má být "Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod"), jakož i porušení y a a 3, , , 3 a 4, bod 1 a y.

2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že první vedlejší účastnice (dále jen "matka") se návrhem u Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") domáhala zvýšení výživného pro nezletilou vedlejší účastnici (dále jen "dcera"), který odůvodnila tím, že neplní dobrovolně vyživovací povinnost, o dceru neprojevuje zájem a rostoucími potřebami dcery. Po provedeném dokazování okresní soud napadeným rozsudkem změnil předchozí svůj rozsudek a otci uložil povinnost přispívat na výživu dcery částkou 3 900 Kč (doposud částka 2 000 Kč), rozhodl o nedoplatku na výživném a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Novou výši výživného stanovil s ohledem na potencionální příjmy otce, zohlednil jeho další vyživovací povinnost a zvýšené potřeby dcery.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") neshledal důvodným, a proto napadeným rozsudkem potvrdil I. výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok), změnil jeho II. výrok o nedoplatku na výživném (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (III. výrok). V odůvodnění konstatoval, že vyšel ze zjištění okresního soudu, doplnil dokazování o volných pracovních místech a uzavřel, že s přihlédnutím k množství pracovních příležitostí v oboru, ve kterém je schopen pracovat, je zřejmé, že si mohl s dostatečným časovým předstihem zajistit příjem z pracovního poměru při vědomí toho, že předcházející pracovní poměr skončí, proto skutečnost, že následně nepracoval, musí jít k jeho tíži. K tíži dcery (ani matky) nemůže jít skutečnost, že nastoupil do zaměstnání s časovým odstupem a s nižší mzdou.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel si je vědom toho, že rozhodování o výživném je řízením, jehož přezkum před Ústavním soudem by měl být pouze za zcela mimořádných a specifických okolností, má však za to, že "jeho případ je tímto případem". Namítá, že bez řádného odůvodnění a bez přihlédnutí k jeho osobním a majetkovým poměrům a zejména potencionalitě jeho příjmů bylo rozhodnuto o navýšení výživného za současného konstatování závěru o jeho možnostech a o tom, že je notorietou, že obecně se zvýšily životní náklady.

5. Konkrétně stěžovatel namítá, že není přesvědčivé zdůvodnění, zda skutečně došlo od posledního rozhodnutí ve věci samé k nárůstu životních nákladů a potřeb, že u dcery vzrostly náklady a její potřeby tak, aby bylo možno uvažovat o navýšení výživného fakticky o cca 100%, dále polemizuje s posouzením významu jeho pracovní neschopnosti a zejména s hodnocením potencionality příjmů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly vydány napadené rozsudky. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

8. Ústavní soud zastává obecně zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Setrvale upozorňuje, že v rodinněprávních věcech zasahuje pouze v případech extrémních. Je na obecných soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každé věci a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o výši výživného, ani hodnotit dříve v řízení použité argumenty; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní [viz např. usnesení ze dne 10. 12. 2019

sp. zn.

(všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

9. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu a jež by mělo vést ke zrušení napadených rozsudků. Stěžovatelova námitka o nedostatečném odůvodnění není případná (srov. rekapitulaci odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodě 5. odůvodnění rozsudku krajského soudu, jakož i doplněná skutková zjištění v bodě 10. odůvodnění tohoto rozsudku).

10. Za těžiště stěžovatelovy ústavní stížnosti lze považovat jeho polemiku se závěry obecných soudů o růstu životních nákladů dcery a potencionalitě jeho příjmů. Ani tyto námitky nejsou opodstatněné, neboť odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu obě okolnosti dostatečným způsobem objasňuje. K růstu životních nákladů srov. bod 15. odůvodnění a k potencionalitě stěžovatelových příjmů srov. výstižné doplnění dokazování a jeho shrnutí v bodě 10. a reakci na stěžovatelovy námitky v bodě 16. odůvodnění rozsudku krajského soudu.

11. Dovolává-li se stěžovatel porušení y, je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva konkrétním jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997

sp. zn.

(N66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997

sp. zn.

(N104/9 SbNU 9)].

12. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozsudky nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jeho ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu