Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1921/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti postupu Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 2. oddělení obecné kriminality a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, spočívající v nekonání účinného vyšetřování vedeného Policií České republiky - Krajským ředitelstvím policie Libereckého kraje, územním odborem Liberec, 2. oddělením obecné kriminality, pod sp. zn. KRPL-65682-37/TČ-2023-180572, a Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem - pobočkou v Liberci pod sp. zn. 2 KZN 215/2024, č. j. 2 KZN 215/2024-21, resp. o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci č. j. ZN 3573/2023-41 ze dne 22. února 2024 a proti usnesení Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 2. oddělení obecné kriminality č. j. KRPL-65682-37/TČ-2023-180572 ze dne 20. prosince 2023, za účasti Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 2. oddělení obecné kriminality, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel podal trestní oznámení, neboť podle něj mohlo dojít ke spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle (popřípadě zneužití pravomoci úřední osoby dle a zneužití pravomoci úřední osoby z nedbalosti podle ) tím, že (zjednodušeně řečeno) mu bylo jakožto vlastníku zahradní chatky na pozemku ve vlastnictví jiné osoby - města H. - bráněno v přístupu k ní uzamčením brány areálu, v němž se jeho zahradní chatka nachází. Pro účely řízení postačí ve stručnosti konstatovat, že jeho trestní oznámení bylo usnesením policejního orgánu ze dne 20. prosince 2023, označeným v návětí tohoto usnesení, odloženo s poukazem na subsidiaritu trestní represe s odůvodněním, že jde v podstatě o občanskoprávní spor, který nemá být řešen prostředky trestního práva. Stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu byla zamítnuta usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále jen "okresní státní zastupitelství") ze dne 22. února 2024 č. j. ZN 3573/2023-41. Stěžovatel se pak obrátil ještě na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočku v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství") s podnětem k výkonu dohledu dle , o státním zastupitelství, resp. s žádostí o přezkoumání postupu státního zástupce a policejního orgánu. Krajské státní zastupitelství stěžovateli přípisem č. j. 2 KZN 215/2024-21 ze dne 2. května 2024 sdělilo, že jeho podnět je nedůvodný, že spor je nutno řešit občanskoprávní cestou, že nebyl důvod pro zahájení trestního stíhání a že okresní státní zástupkyně nijak nepochybila.

2. Stěžovatel podal u Ústavního soudu dne 3. července 2024 proti postupu policejního orgánu a krajského státního zastupitelství ústavní stížnost, v níž - s odkazem na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 2. března 2015 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. srpna 2014 - namítal porušení svého základního práva na "účinné vyšetřování" vyplývajícího z práva na spravedlivý proces zaručeného a d.

3. Včasnost ústavní stížnosti stěžovatel zjevně odvíjí od sdělení krajského státního zastupitelství o vyřízení jeho podnětu k dohledu ze dne 2. května 2024, jež mu bylo doručeno dne 6. května 2024. Právě toto sdělení označuje za rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně jeho práva. Nutno připustit, že Ústavní soud sám v řadě svých usnesení považoval uplatnění podnětu k výkonu dohledu za účinný procesní prostředek k ochraně práva a trval na jeho vyčerpání při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti (byť nejde o procesní prostředek v dispozici stěžovatele, omezený nějakou lhůtou, s jehož uplatněním by bylo spojeno zahájení nějakého řízení, resp. jde o kontrolní a řídící prostředek uvnitř soustavy státního zastupitelství), proto nutno považovat ústavní stížnost stěžovatele za včasnou i ve vztahu k usnesením policejního orgánu a okresního státního zastupitelství.

4. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá pouze porušení práva na účinné vyšetřování. Povinnost vést účinné vyšetřování vyvěrá z pozitivních závazků státu při ochraně nejdůležitějších, zpravidla nederogovatelných základních práv a svobod, typicky z čl. 2 (právo na život) či čl. 3 (zákaz mučení) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jiných. Právem na účinné vyšetřování se v minulosti zabýval již několikrát i Ústavní soud (viz např. usnesení ze dne 27. června 2017,

sp. zn.

, nález ze dne 12. srpna 2014,

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

ze dne 27. srpna 2015). Ústavním soudem je právo na účinné vyšetřování vykládáno jako garance řádného procesu, nikoliv jako garance určitého výsledku (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 8. srpna 2017). Právo na účinné vyšetřování tak není univerzální základní právo, které by bylo garantováno každému poškozenému za všech okolností, jde naopak o právo, které má subsidiární povahu a jeho uplatnění úzce souvisí s ochranou hmotných základních práv a svobod. Je přitom třeba zkoumat, zvláště pak v případě trestné činnosti, která zasahuje do majetkových práv, zda existuje efektivní možnost ochrany jinými prostředky než trestněprávními, např. uplatněním občanskoprávní žaloby.

6. V posuzované věci orgány činné v trestním řízení posuzovaly trestní oznámení stěžovatele řádně a bez vnitřních rozporů. Stěžovatel ostatně ve své obsáhlé stížnosti neuvádí, které důkazy orgány činné v trestním řízení snad přehlédly či v čem je podle něj jejich závěr ve zjevném rozporu se zjištěnými skutečnostmi. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že okresní státní zástupkyně ve svém usnesení překvapivě argumentuje tím, že se v základu jedná o občanskoprávní spor. Sám se však ve své argumentaci opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 12. ledna 2022, který řešil situaci, kdy stěžovatelé u soudů usilovali o zřízení věcného břemene s právem chůze a jízdy, tedy se svého práva domáhali soukromoprávní cestou s využitím hmotněprávních i procesněprávních institutů soukromého práva. Jak policejní orgán správně uvedl v usnesení o odložení věci, trestní právo je postaveno na zásadě subsidiarity trestní represe. Trestní právo jako prostředek ochrany má nastupovat až v případě, že jiné, méně invazivnější, způsoby řešení sporů selhaly. Ústavní soud v daném případě nepochybuje o tom, že spor o přístup k nemovitosti stěžovatele má základ v občanském právu a je a má být primárně řešitelný prostředky občanskoprávními. Napadeným rozhodnutím v tomto ohledu není co vytknout.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle , o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu