Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2270/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Domy a byty s.r.o. se sídlem Šardice 13, zastoupené Mgr. Vladimírem Kůsem, advokátem se sídlem Vyšehradská 420/19, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2024 č. j. -200 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. října 2023 č. j. -165, za vedlejšího účastenství Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 13. 8. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor s y základních práv svobod.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS.

II.

3. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala na vedlejší účastnici (Allianz pojišťovna, a.s.) zaplacení částky 21 335 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady nákladů vynaložených na zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy vozidla Marcedes Benz S 350D, poškozeného při nehodě dne 22. 10. 2021. Tuto nehodu zavinil řidič odpovědnostně pojištěný u vedlejší účastnice. Stěžovatelka za nájem náhradního vozidla zn. Audi A8, zapůjčeného na dobu od 22. 10. 2021 do 16. 11. 2021, zaplatila 95 750 Kč. Vedlejší účastnice jí však uhradila toliko částku 68 415 Kč, přičemž stěžovatelkou požadovanou částku ponížila o sazbu denního nájemného a odečetla tzv. pevné náklady ve výši 22 335 Kč.

4. O žalobě stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem nalézacího soudu rozhodnuto tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovatelce 5 060 Kč s příslušenstvím (výrok I), přičemž v rozsahu částky 16 275 Kč byla žaloba stěžovatelky zamítnuta (výrok II.). Výroky III. - V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. K podanému odvolání Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náklady řízení (výrok II.).

5. Ústřední námitkou stěžovatelky je nesouhlas s výší tzv. pevných nákladů, o které byla snížena stěžovatelkou uhrazená výše nájemného za náhradní vozidlo. Obecné soudy vyšly při stanovení výše pevných nákladů ze znaleckého posudku Stanislava Bartoně. Tomu stěžovatelka vytkla, že výpočet provedl na základě 20 let starého vzorce a nevycházel ze skutečných nákladů na provoz vozidla, ale jeho opotřebení určil na základě počtu ujetých kilometrů s náhradním vozidlem. Stěžovatelka má za to, že jí obecné soudy upřely právo na plnou reparaci nákladů vzniklých jí v souvislosti s dopravní nehodou. Má za to, že od ní nelze požadovat, aby doplácela na nehodu, kterou nezavinila. Obecné soudy podle stěžovatelky nepřihlédly též k tomu, že hodnota poškozeného vozidla se následkem dopravní nehody snížila. Z uvedených důvodů považuje stěžovatelka výpočet tzv. pevných nákladů zahrnující amortizaci poškozeného vozidla dle ujetých kilometrů s náhradním vozidlem za nemravný, nespravedlivý a jsoucí v rozporu s účelem institutu náhrady škody. Závěrem stěžovatelka uvedla, že si je vědoma nízké výše žalované částky, avšak s ohledem na počet dopravních nehod se dle jejího názoru jedná o poměrně zásadní věc, která se dotýká velkého počtu poškozených.

III.

6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [y (dále jen "")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Úvodem Ústavní soud připomíná skutečnost, kterou připouští i stěžovatelka, že peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto napadenými rozsudky dosahovalo nízké výše (žalovaná byla částka 21 335 Kč, přičemž co do částky 5 060 Kč byla stěžovatelka úspěšná a co do částky 16 275 byla žaloba zamítnuta). Dle náhledu Ústavního soudu se tak jedná o částku bagatelní. Podle dosavadní praxe Ústavního soudu v případech bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští nejen odvolání ( ), nýbrž i dovolání [ ], je v podstatě s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu ústavní stížnost vyloučena [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2002

sp. zn.

, ze dne 30. 8. 2001

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2004

sp. zn.

(U 43/34 SbNU 421), ze dne 27. 3. 2017

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Bylo by proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad přitom nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně ostatně k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; v praxi pak např. rozhodnutí ze dne 20. 9. 2011 ve věci Kiousi proti Řecku (č. 52036/09) nebo ze dne 21. 2. 2012 ve věci Šumbera proti České republice (č. 48228/08)].

8. Nad nezbytnou míru odůvodnění Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci jde "pouze" o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny zjevně nedosahují. Obecné soudy srozumitelně a logicky vysvětlily, z jakých skutečností vyšly a jakými úvahami se při rozhodování řídily. Jejich závěry jsou plně akceptovatelné a nelze je považovat ani za jakkoliv vybočující či překvapivé. Ústavní soud tak neshledává, že by ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

9. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu