Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1887/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti T. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, sídlem Türkova 2319/5b, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024 č. j. -1987, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2023 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2023 sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces zakotvená v d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a právo na obhajobu ve smyslu y.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že Nejvyšší soud napadeným usnesením rozhodoval o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného i o dovolání obviněného (nyní stěžovatele). Nejvyšší soud k dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil v záhlaví označený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání stěžovatele odmítl. Rozhodl též o vazbě stěžovatele, proti tomuto výroku však stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nebrojí.

3. Ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Ústavní stížnost podle písm. d)y představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti. Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Povaze řízení o ústavní stížnosti by tudíž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy. Řízení o ústavní stížnosti připadá v úvahu teprve poté, co je řízení v dané věci již pravomocně skončeno, a to jako celek, a stěžovateli již skutečně nezbývá jiný prostředek k ochraně jeho práv, než je právě ústavní stížnost. Taková situace však v nyní posuzované věci zatím nenastala.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušit usnesení Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen meritorní rozsudek Vrchního soudu v Praze a kterým Nejvyšší soud věc vrátil vrchnímu soudu jako soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí. Trestní řízení tedy vzhledem ke zrušujícímu výroku usnesení Nejvyššího soudu nadále probíhá a stěžovatel má právo využít všechny možnosti soudní ochrany, a to včetně podání opravného prostředku proti novému rozhodnutí odvolacího soudu a případného vznesení ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí. Ústavní stížnost proti zrušujícímu výroku usnesení Nejvyššího soudu je proto podle ustanovení nepřípustná, tj. předčasná (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. července 2021

sp. zn.

či usnesení ze dne 1. června 2022

sp. zn.

). Ústavní soud současně neshledal důvody pro aplikaci , stěžovatel ostatně ani žádné netvrdil.

6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2024

Tomáš Langášek v. r.

soudce zpravodaj