Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2358/24

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Markem Škráškem, advokátem, se sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024 č. j. -147 a výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. ledna 2024 č. j. -108, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, zastoupené Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

I. Výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024 č. j. -147 bylo porušeno právo stěžovatelky zaručené a d.II. Tento rozsudek se ve výroku II proto ruší.III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "") a výroku III v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") s tvrzením, že těmito výroky byla porušena základní práva (svobody) zaručená d (dále jen ""), y a y.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu vyplývá, že obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici řízení jako žalované (pojistiteli) povinnost zaplatit stěžovatelce pojistné plnění jako peněžní náhradu nemajetkové újmy na zdraví z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů částku 954 439 Kč (odpovídající náhradě za ztížení společenského uplatnění) s úrokem z prodlení (výrok I) a částku 69 255 Kč (odpovídající náhradě bolestného) s úrokem z prodlení (výrok II). Výrokem III uložil vedlejší účastnici řízení nahradit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 88 714 Kč a výrokem IV jí uložil povinnost zaplatit České republice na účet obvodního soudu soudní poplatek. Výrokem V obvodní soud rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice řízení zaplatit České republice na účet obvodního soudu náklady řízení.

3. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel obvodní soud z toho, že stěžovatelka měla v řízení plný úspěch. Při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení obvodní soud postupoval mimo jiné podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. a podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "") a vyšel z tarifní hodnoty dvakrát 50 000 Kč, tj. z částky 100 000 Kč.

4. K odvolání stěžovatelky (jen do výroku o náhradě nákladů řízení) i vedlejší účastnice řízení změnil rozsudek obvodního soudu v jeho výroku I tak, že zamítl žalobu stěžovatelky ohledně částky 237 388 Kč s úrokem z prodlení. Změnil rozsudek obvodního soudu v jeho výroku II tak, že zamítl žalobu stěžovatelky na zaplacení částky 37 500 Kč s úrokem z prodlení, jinak výroky I a II rozsudku obvodního soudu potvrdil (výrok I rozsudku městského soudu). Výrokem II vedlejší účastnici řízení uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před obvodním soudem částku 88 714 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 982,50 Kč. Výrokem III a IV rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice řízení zaplatit České republice náhradu nákladů řízení a soudní poplatek. V odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, proč stěžovatelce přiznané částky pojistného plnění představující náhradu způsobené újmy na zdraví v určitém rozsahu korigoval. K výrokům o náhradě nákladů před soudy obou stupňů uvedl, že úspěch stěžovatelky závisel na znaleckém posudku a úvaze soudu. Proto stěžovatelce náleží plná náhrada nákladů řízení. Jelikož předmětem řízení byl nárok stěžovatelky na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, vyšel pro výrok o nákladech řízení z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle advokátního tarifu.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje rozsah poškození svého zdraví. Nesouhlasí s přiznanou výší náhrady nákladů řízení soudy obou stupňů. Pokud obecné soudy při stanovení výše náhrady nákladů řízení ve prospěch stěžovatelky vycházely mimo jiné z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , vycházely ze základu částky 65krát nižší, než je částka stěžovatelce skutečně přiznaná (ve vztahu k rozhodnutí obvodního soudu). I po snížení obvodním soudem přiznané náhrady nemajetkové újmy aplikace § 9 odst. 4 advokátního tarifu znamená, že jí bylo přiznáno asi jen 33 % náhrady nákladů právního zastoupení počítaných z částky stěžovatelce skutečně přiznané. Ústavněprávní rozměr své stížnosti shledává v tom, že při určení tarifní hodnoty sporu soudy nerespektovaly závaznou judikaturu Ústavního soudu. V této souvislosti odkazuje zejména na nález ze dne 8. 3. 2023

sp. zn.

, nález ze dne 13. 12. 2023

sp. zn.

a nález ze dne 10. 4. 2024

sp. zn.

. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. bylo nálezovou judikaturou překonáno. Upozorňuje, že do řízení před obecnými soudy vstupovala se znaleckým posudkem, od něhož uplatňované nároky odvozovala.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario). Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti ve vztahu k výroku II rozsudku městského soudu. Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti ve vztahu k výroku III rozsudku obvodního soudu, který byl nahrazen výrokem II rozsudku městského soudu postupem podle (dále jen ""), neboť nelze přezkoumat výrok, který již v napadené podobě neexistuje [ ].

IV.

Průběh řízení před Ústavním soudem

7. Soudkyně zpravodajka podle zaslala ústavní stížnost účastníkům řízení a vedlejší účastnici řízení k vyjádření.

8. ve vyjádření k ústavní stížnosti mj. zdůraznil, že v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z publikovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , tedy aplikoval advokátního tarifu. Zdůraznil, že odkazované usnesení Nejvyššího soudu bylo akceptováno judikaturou Ústavního soudu. Ústavní stížnost by měla být jako nedůvodná zamítnuta.

9. Obvodní soud ve vyjádření zejména odkázal na obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí s tím, že obě vycházejí z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. . Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2024 sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud výslovně vymezil vůči nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

s tím, že je podzákonný právní předpis, přičemž rozdílný právní názor na jeho interpretaci jako podústavního práva nemůže sám o sobě založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení rovněž nemůže mít závažný dopad do majetkové sféry stěžovatele, neboť reálná výše nákladů právního zastoupení placená účastníkem soudního sporu je často věcí dohody mezi účastníkem řízení a jeho advokátem a je nezávislá na výši úhrady podle advokátního tarifu. Obvodní soud se ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu v tom, že obtížnost věci z pohledu právního zastoupení není často přímo úměrná výši účastníkem řízení požadované částky. Nyní posuzovaná věc nebyla podle obvodního soudu do té míry složitá, aby bylo možné aplikaci advokátního tarifu považovat za zásah do práv stěžovatelky.

10. Vedlejší účastnice řízení ve vyjádření k ústavní stížnosti v prvé řadě poznamenává, že ohledně bolestného byla soudem na základě znaleckého posudku stěžovatelce přiznána částka toliko 31 755 Kč. Proto lze polemizovat s tím, že ve vztahu k tomuto nároku by soud měl vycházet z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč. Vedlejší účastnice řízení upozorňuje, že posudek, se kterým sama stěžovatelka vstupovala do řízení, nikdy nepovažovala za relevantní. Naopak se dokázala ztotožnit s částkou, která pro ni vyplývala k úhradě ze znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znalcem. Na druhou stranu i tento znalec během soudního řízení zvýšil nárok stěžovatelky na náhradu za ztížení společenského uplatnění. S tímto krokem se ovšem vedlejší účastnice řízení neztotožňuje (částka, kterou musí vedlejší účastnice řízení stěžovatelce hradit, byla tímto způsobem zvýšena o 717 388 Kč). Z toho stěžovatelka dovozuje, že určení jakékoliv přesné tarifní hodnoty sporu odvíjející se od skutečného plnění je na začátku sporu v podstatě nemožné. Proto obecné soudy podle vedlejší účastnice řízení postupovaly správně a ústavní stížnost by měla být zamítnuta.

11. Stěžovatelka ve své replice k vyjádření účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení opětovně zdůrazňuje, že podle judikatury Ústavního soudu je nutné náhradu nákladů řízení odůvodnit od výše penězi ocenitelného plnění. S takovým způsobem určení náhrady nákladů řízení se podle stěžovatelky ztotožnil nakonec i Nejvyšší soud například ve svém rozsudku ze dne 17. 5. 2024 sp. zn. . Naopak použití náhradní tarifní hodnoty podle § 9 advokátního tarifu není i s ohledem na judikaturu Ústavního soudu udržitelné (v této souvislosti odkazuje zejména na nález ze dne 7. 8. 2024

sp. zn.

). V řízení byl jako důkaz proveden revizní znalecký posudek, který stěžovatelkou požadované nároky vyčíslil obdobně a soud z něho nakonec vycházel.

V.

Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů [srov. např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41)]. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě relevantní důvod k podání ústavní stížnosti [viz nález ze dne 26. 6. 1995

sp. zn.

(N 39/3 SbNU 281)].

13. Ústavní soud zásadně nehodnotí správnost či nesprávnost výroku o náhradě nákladů řízení. Přesto v minulosti opakovaně shledal porušení ústavně zaručených práv jednotlivce na soudní ochranu (y) a na ochranu vlastnictví (y), nerespektoval-li obecný soud kogentní ustanovení podzákonného předpisu upravující výši náhrady nákladů soudního řízení [srov. např. nález ze dne 24. 3. 2011

sp. zn.

(N 54/60 SbNU 671), nález ze dne 3. 9. 2013

sp. zn.

(N 157/70 SbNU 453) či nález ze dne 16. 2. 2021

sp. zn.

(N 33/104 SbNU 367)]. Právě k tomu došlo v případě stěžovatelky.

14. Ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanovení vyplývá, že je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu. Při určování výše náhrady za újmu na zdraví, resp. výše pojistného plnění jako peněžité náhrady za takovou újmu, hraje klíčovou roli znalecký posudek, který zohledňuje medicínské aspekty konkrétního případu. Prostor pro uvážení soudu při určení výše náhrady v konkrétním případě je užší než v jiných sporech o ochranu osobnosti, jelikož je významně determinován posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které se promítají právě ve znaleckém posudku. Proto je-li předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy na zdraví, resp. pojistné plnění sloužící k nahrazení této újmy, je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a nikoliv z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech. Tyto závěry vyplývají z nálezů Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023

sp. zn.

a ze dne 13. 12. 2023

sp. zn.

a Ústavní soud je následně jednoznačně vyjádřil v nálezu ze dne 22. 5. 2024

sp. zn.

a navázal na ně rovněž v nálezu

.

15. Ústavní soud si je vědom toho, že v projednávané věci nejde přímo o spor o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, tedy o spor z ochrany osobnosti, ale spor o výši pojistného plnění. Tedy jde o věc, u níž se tarifní hodnota určuje primárně vždy podle § 8 advokátního tarifu, nikoliv podle § 9 advokátního tarifu. Výše citovaná nálezová judikatura Ústavního soudu je však pro posouzení věci relevantní, neboť se věc týká plnění za újmu na zdraví a lze ji proto vztáhnout i na řízení, kde na straně žalované vystupuje "jen" pojistitel (tj. žalovaná pojišťovna) podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Obecné soudy postupují obdobně pokud jde o otázku osvobození od soudních poplatků a spor s pojistitelem o výši pojistného plnění za újmu na zdraví posuzují jako spor, v němž je žalobce osvobozen od soudních poplatků ve smyslu , o soudních poplatcích (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 93/2009 nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016 sp. zn. ).

16. Podle y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Právní názor obsažený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu - má-li obecnou povahu - je závazný při řešení typově shodných případů [viz např. nález ze dne 18. 3. 1997

sp. zn.

(N 29/7 SbNU 191)], což platí i pro Ústavní soud [srov. nález ze dne 12. 6. 1997

sp. zn.

(N 77/8 SbNU 243)]. Rozhodnutí Ústavního soudu představují závazná interpretační vodítka pro rozhodování v obdobných věcech, od nichž je možné se odchýlit pouze ve výjimečných a pečlivě odůvodněných případech. Natolik mimořádné důvody Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal, a proto následoval nosné závěry nálezu

sp. zn.

, který je skutkově i právně obdobný, stejně jako nález

sp. zn.

.

17. V odůvodnění nálezu

sp. zn.

se Ústavní soud vyrovnal i s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. (srov. zejména odst. 22 a násl.) a vysvětlil proč v případech, jakým je případ stěžovatelky, neobstojí postup podporující automatickou aplikaci náhradní tarifní hodnoty podle § 9 advokátního tarifu. Ústavní soud pro stručnost na odůvodnění a závěry toho nálezu odkazuje.

18. Byť měla být nálezová judikatura Ústavního soudu z roku 2023 a nález ze dne 10. 4. 2024

sp. zn.

soudům v době jejich rozhodování známy a oba soudy měly prostor k tomu, aby o náhradě nákladů řízení rozhodly na základě § 8 advokátního tarifu, neučinily tak. Namísto toho pro určení náhrady nákladů řízení vycházely z náhradní tarifní hodnoty ve smyslu § 9 advokátního tarifu, ač pro takový postup nebyly podle judikatury Ústavního soudu splněny podmínky. Postup zvolený soudy se zjevně příčí shora uvedené nálezové judikatuře, aniž by k tomu soudy měly ospravedlnitelný důvod. Ústavní stížností napadený výrok je proto neústavní.

19. Na uvedených závěrech nemění nic ani skutečnost, že stěžovatelka se svým nárokem uplatněným vůči vedlejší účastnici řízení nebyla úspěšná zcela (resp. nebyla úspěšná v plné výši v rámci jí uplatněných dílčích nároků), jelikož, jak uvedl již , úspěch stěžovatelky závisel do značné míry na znaleckém posouzení. Lze přisvědčit vedlejší účastnici řízení, že při aplikaci ustanovení je pro výši odměny advokáta určující až částka přisouzená, nikoliv částka žalobou požadovaná (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016 sp. zn. ). Izolovaně posuzováno je pak částka 31 755 Kč odpovídající bolestnému přiznanému stěžovatelce na základě znaleckého posudku nižší, než paušální tarifní hodnota 50 000 Kč, a odměna advokáta by měla vycházet z této nižší částky. Vedlejší účastnice řízení však přehlíží, že celková částka přiznaná stěžovatelce jako pojistné plnění odpovídající náhradě újmy z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tarifní hodnotu 50 000 Kč násobně překračuje. Právě tato celková částka je s ohledem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu určující pro kalkulaci náhrady nákladů řízení podle advokátního tarifu. Stejně tak není podstatné, zda vedlejší účastnice řízení souhlasí nebo nesouhlasí se znaleckými závěry, ze kterých obecné soudy při stanovení výše míry poškození stěžovatelčina zdraví vycházely.

20. S ohledem na všechny uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení zrušil napadenou výrokovou část rozhodnutí městského soudu, neboť v tomto rozsahu bylo napadené rozhodnutí rozporné s a y. Obvodní soud ústavní stížností napadeným výrokem III svého rozsudku uložil vedlejší účastnici řízení zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 88 714 Kč. v záhlaví uvedeným rozsudkem posléze rozhodl ústavní stížností napadeným výrokem II tak, že vedlejší účastnici řízení sám uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před obvodním soudem stejnou částku 88 714 Kč. Napadený výrok III rozsudku obvodního soudu napadeným výrokem II svého rozsudku zcela nahradil. Ústavní soud proto návrh na zrušení výroku III rozsudku obvodního soudu podle odmítl, neboť k jeho projednání není příslušný.

21. Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho závěry reflektují úpravu advokátního tarifu platnou do 31. 12. 2024, podle níž soudy v napadených rozhodnutích postupovaly.

22. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci ( ).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. listopadu 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu