Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 986/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., právně zastoupeného doc. JUDr. Vladimírem Pelcem, Ph.D., advokátem, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. října 2024 č. j. -83 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ze dne 6. srpna 2024 č. j. KRPU 155376-317/TČ-2022-040080-RP, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho základních práv a svobod, zakotvených v , , odst. 3, odst. 4, , , a d (dále jen " ") a , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným usnesením policejní orgán podle § 79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodl, že se jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti zajišťují do výše 2 000 000 Kč finanční prostředky na bankovním účtu č. X, vedeném u Moneta Money Bank, a. s., a to včetně finančních prostředků dodatečně došlých, když současně policejní orgán ve výroku konkretizoval zákazy a povinnosti ze zajištění plynoucí. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") jako nedůvodnou zamítl.

3. Napadená rozhodnutí byla vydána ve věci, v níž bylo usnesením policejního orgánu ze dne 5. 10. 2024 č. j. KRPU-155376-265/TČ-2022-040080-RP zahájeno trestní stíhání devatenácti spoluobviněných osob, z nichž konkrétně stěžovatele pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle , odst. 4 písm. b) , zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle , odst. 2 písm. a), písm. c) , zločin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle , odst. 2 písm. a), písm. c) a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle .

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení neodůvodnily dostatečně svá rozhodnutí o zajištění náhradní hodnoty, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Zajištěná finanční částka výrazně převyšuje údajně zkrácenou daň, což stěžovatel považuje za nepřiměřený zásah do svého majetkového práva. Stěžovatel namítá, že mezi výnosem z údajné trestné činnosti a zajištěnými prostředky neexistuje žádná přímá souvislost. Krajský soud rozhodl se značným zpožděním, čímž podle stěžovatele porušil zásadu rychlosti řízení a jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů. Navíc podle stěžovatele svévolně interpretoval důvody zajištění, rozšířil jejich působnost, a tím nepřípustně zasáhl do jeho práv.

II.

Procesní předpoklady řízení

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti ( y). Do pravomoci ostatních soudů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 4. 2004, sp. zn.

ze dne 14. 12. 2004,

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2008, sp. zn.

ze dne 9. 10. 2007,

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2008, sp. zn.

ze dne 17. 9. 2009 a

sp. zn.

ze dne 27. 2. 2013).

8. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje (srov. především nález

sp. zn.

ze dne 13. 8. 2015) za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol"), jakož i y. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 Dodatkového protokolu, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 zmíněného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království stížnost č. 5493/72 ze dne 7. 12. 1976). Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 2. 12. 2013 a usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 3. 2004 či

sp. zn.

ze dne 1. 7. 2004).

9. Ústavní soud ve své judikaturní praxi zformuloval určité požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad ( y), musí být vydána příslušným orgánem ( , y), nemohou být projevem svévole ( y a a 3 y) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 2. 12. 2013).

10. V nyní posuzované věci je vedeno trestní řízení proti organizované skupině pachatelů celkem devatenácti osob včetně stěžovatele, kdy fungování této organizované skupiny bylo zaměřeno (zkráceně uvedeno) na soustavné a systematické ovlivňování vybraných zadávacích řízení, kdy stěžovatel ze své pozice primátora Statutárního města Chomutov a současně člena Rady Ústeckého kraje pro oblast dopravy a silničního hospodářství měl udílet pokyny podřízeným zaměstnancům veřejných zadavatelů, aby předem vybrané veřejné zakázky byly zadány subjektům vlastněným a ovládaným spoluobviněným, který byl jediným jednatelem a společníkem obchodních společností A a B, se kterým stěžovatel v úmyslu získat pro sebe majetkový či jiný osobní prospěch vytvořil blízký neformální vztah (klientelismus). Ostatní podnikatelé naplňovali roli dalších účastníků vybraných zadávacích řízení a podle pokynů tohoto spoluobviněného podávali do předem vybraných zadávacích řízení záměrně (předstíraně) vyšší nabídky. Popis jednání, jehož se měl stěžovatel dopustit, je podrobně specifikován v odůvodnění usnesení krajského soudu (bod 9).

11. Z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu dále vyplývá, že stěžovatel je v dané fázi řízení ze spáchání skutků kladených mu za vinu usvědčován výsledky v průběhu rozsáhlého prověřování prováděnými neodkladnými a neopakovatelnými úkony za využití operativně pátracích prostředků, jakož i odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, ohledáním věcí (internetových stránek, profilů zadavatelů veřejných zakázek), sledováním osob a věcí, při němž byly pořizovány zvukové a obrazové záznamy a zasahováno do nedotknutelnosti obydlí a listovního tajemství, jakož i výsledky vyžádané součinnosti od bank a správce daně.

12. Stěžovatel předně namítá, že policejní orgán se podrobněji nezabýval přiměřeností rozsahu učiněného zajištění, což nenapravil ani krajský soud. Jak však vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, krajský soud dopady trestné činnosti stěžovatele nespatřuje jen ve zkrácení daně z přidané hodnoty, neboť participoval i na jednání zahrnující zmanipulování zakázek s celkovou hodnotou 15 251 400,70 Kč. Byť ne celou tuto částku lze mít za způsobenou škodu, tak vzhledem k počáteční fázi řízení lze takovou výši částky odhadnout, a to jako výši vylákaného zisku, který jak vypověděl ve vazebním zasedání spoluobviněný, čítá 10 % až 15 %. V přípravné fázi trestního řízení postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi. To ostatně plyne též z preventivní povahy zajišťovacích institutů. Vzhledem k tomu, že v dané věci nebylo možné zajistit přímý výnos z trestné činnosti (tj. konkrétní finanční prostředky, které byly danou trestnou činností získány), postupoval policejní orgán adekvátně, když přistoupil k zajištění náhradní hodnoty, tedy jiných finančních prostředků z majetku stěžovatele. Lze uzavřít, že orgány činné v trestním řízení přiměřenost opatření spočívajícím v zajištění finančních prostředků náležitě zvažovaly.

13. Řádně odůvodněným závěrům krajského soudu nemá Ústavní soud z pohledu ústavněprávních předpisů co vytknout. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a bylo odůvodněno způsobem odpovídajícím danému stadiu trestního řízení. Krajský soud po přezkoumání věci shledal, že veškeré zatím shromážděné důkazy svědčí pro oprávněnou úvahu o tom, že k vytýkané trestné činnosti pravděpodobně došlo, proto dospěl (ve shodě s policejním orgánem) k závěru, že zajištění je v souladu se zákonem. Rozhodnutí krajského soudu obsahuje konkrétní skutečnosti, na základě kterých dospěly orgány činné v trestním řízení k závěru o důvodnosti provedení daného zajištění. V procesním postupu krajského soudu nebyla zjištěna výkladová ani aplikační libovůle, která by svědčila o dotčení stěžovatelova práva na soudní ochranu. Dosavadní procesní úkony orgánů činných v trestním řízení tedy nepředstavují ani neodčinitelné zásahy do základního práva stěžovatele vlastnit majetek.

14. Za opodstatněný nelze považovat ani poukaz stěžovatele na údajné průtahy v řízení. Usnesení o zajištění bylo policejním orgánem vydáno dne 6. 8. 2024, proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost dne 29. 8. 2024, kterou dne 12. 9. 2024 odůvodnil a dne 20. 10. 2024 odůvodnění stížnosti doplnil (v doplnění odůvodnění mimo jiné namítal průtahy v řízení). Krajský soud pak o stížnosti rozhodl dne 29. 10. 2024, přičemž dne 13. 11. zaslal stěžovatel předsedkyni krajského soudu stížnost na průtahy v řízení. Z obsahu ústavní stížnosti stěžovatele plyne, že předsedkyně krajského soudu po přezkoumání věci průtahy v řízení neshledala, což odůvodnila rozsahem věci s tím, že k podrobnému seznámení se s věcí a vypořádání všech námitek stěžovatele bylo nutné prostudovat spis obsahující šestnáct šanonů. Skutečnost, že krajský soud rozhodl o stížnosti stěžovatele až po více než dvou měsících od jejího podání je dána tím, že vyčkával na rozhodnutí o odnětí věci, kdy potenciálně bylo možné jeho vyloučení z rozhodování dané věci (nebylo shledáno důvodné) a dále na zaslání dalších listin příslušným státním zastupitelstvím týkajících se zejména předmětných bankovních účtů. Byť si lze jistě představit rychlejší rozhodování krajského soudu o stížnosti stěžovatele, nelze současně pomíjet, že lhůta podle § 146a trestního řádu má pořádkovou povahu, přičemž jde o věc, kde bylo zahájeno trestní stíhání celkem devatenácti obviněných včetně stěžovatele pro spáchání závažné trestné činnosti, kdy spisový materiál je značně obsáhlý (srov. od 21 napadeného usnesení krajského soudu). S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud považuje vysvětlení krajského soudu za přijatelné.

15. Z důvodů shora uvedených Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti podle , neboť i tak ve věci postupoval bez průtahů a přiměřeně k její závažnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu