Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1617/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., advokáta, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2025 č. j. -621, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. ledna 2025 č. j. -612 a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. prosince 2024 č. j. -602, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují , odst. 4 a , odst. 2 věta prvníd, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , v němž vystupuje jako obviněný, podal návrh podle § 25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), na odnětí věci Krajskému soudu v Brně - pobočce ve Zlíně a přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové. Nejvyšší soud napadeným usnesením rozhodl, že věc se Krajskému soudu - pobočce ve Zlíně neodnímá. Stěžovatel podal proti stejnému usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost, kterou Ústavní soud pro nepřípustnost odmítl usnesením ze dne 15. 4. 2025

sp. zn.

.

3. Současně stěžovatel podal návrh podle § 31 odst. 1 trestního řádu na vyloučení konkrétních soudců Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně z vykonávání úkonů trestního řízení. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně napadeným usnesením rozhodl o nevyloučení soudců z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného proti stěžovateli. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně podal stěžovatel stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci, který napadeným usnesením stížnost zamítl jako nedůvodnou.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadená usnesení obecných soudů byla přijata v neveřejném zasedání, o jejichž konání nebyl on ani jeho obhájce vyrozuměn. Stěžovatel rovněž namítá, že nebyl uvědomen o složení senátů obecných soudů, které o podaných návrzích stěžovatele rozhodovaly. Ze samotných vyhotovení usnesení obecných soudů není zřejmé, v jakém složení tyto soudy rozhodovaly. Z těchto důvodů nemohl podat návrhy na vyloučení soudců a stejně tak nemohl vznést námitku odnětí zákonnému soudci, v případě, že by měl za to, že v jeho věci rozhodovaly nepříslušné senáty obecných soudů. Nadto stěžovatel uvádí, že se obecné soudy nevypořádaly s veškerou argumentací stěžovatele obsaženou v podaných návrzích.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel nemusí být právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , neboť je sám advokátem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost však není přípustná.

6. Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti se Ústavní soud musel v první řadě vypořádat s tím, že stěžovatel v tomto řízení uplatňuje proti napadanému usnesení Nejvyššího soudu ty samé námitky, jež byly obsahem jeho předchozí ústavní stížnosti a k jejichž obsahu se Ústavní soud vyjádřil již ve svém usnesení

sp. zn.

, kterým tuto stížnost odmítl jako nepřípustnou. Podle je návrh na zahájení řízení nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených tímto zákonem. Překážka věci rozhodnuté vyplývající z tohoto ustanovení se omezuje toliko na věci, o kterých bylo rozhodnuto nálezem, nikoliv usnesením. Ústavní soud je při novém posouzení věci oprávněn rozhodnout i nálezem, například pokud stěžovatel v (druhé) ústavní stížnosti rozvede a prohloubí ústavněprávní argumentaci. Ústavní soud tak v nyní posuzované věci nemohl řízení o ústavní stížnosti odmítnout pro nepřípustnost z důvodu věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu , neboť jeho procesní úprava zakládá nepřípustnost jen v případě meritorních rozhodnutí [srov. usnesení ze dne 31. 10. 2023

sp. zn.

, bod 10, nebo nález ze dne 29. 6. 2021

sp. zn.

(N 124/106 SbNU 339), body 11 a násl.].

7. V dané věci stěžovatel uplatnil proti napadanému usnesení Nejvyššího soudu pouze námitky, které byly obsažené již v jeho původní ústavní stížnosti. Svou argumentaci dále rozvedl, zejména pokud jde o důvody, proč mělo být vyhověno jeho návrhu na odnětí a přikázání věci dle § 25 trestního řádu, přičemž akcentoval svůj aktuální zdravotní stav doložený lékařskou zprávou. Tato rozšířená argumentace však nemění věcnou podstatu původních námitek. K těmto námitkám se Ústavní soud vyjádřil již ve svém usnesení

sp. zn.

(srov. výše bod 6). Uvedl přitom, že projednání a rozhodnutí věci má být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednána a rozhodnuta soudem, kterým projednávána a rozhodnuta být neměla, resp. kterému měla být odňata. Trestní řád pro takové případy nabízí opravné prostředky a teprve po jejich vyčerpání se stěžovatel, bude-li se nadále domnívat, že neústavnost napravena nebyla a ochrana mu nebyla poskytnuta, může domáhat zásahu Ústavního soudu (v podrobnostech srov.

sp. zn.

, body 6 a 7). Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani předložení nových lékařských zpráv. Jak uvedl Ústavní soud již v usnesení

sp. zn.

, stěžovatel může v dalším řízení svoji argumentaci uplatnit opakovaně, aniž by byla hodnocena jako obstrukční.

8. Ústavní soud se dále zabýval částí ústavní stížnosti, která směruje proti napadeným usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Vrchního soudu v Olomouci, jimiž bylo rozhodnuto o nevyloučení konkrétních soudců. Podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. (č. 57/2023 Sb.) je ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, nepřípustná ( ). Ze zmiňovaného stanoviska zároveň vyplývá, že i v takových případech se může uplatnit výjimka v , přesahuje-li stížnost svým významem podstatně zájmy stěžovatele. Je věcí samotného stěžovatele, aby v ústavní stížnosti tento "přesah vlastních zájmů" řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury zdejšího soudu vyložil (srov. stanovisko sp. zn. , bod 33). Takovým způsobem přesah zájmů stěžovatele v ústavní stížnosti tvrzen není a Ústavní soud proto neshledal důvody pro aplikaci této výjimky.

9. Ústavní soud pro úplnost dodává, že v dané věci nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), jelikož Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do ústavně zaručených práv stěžovatele (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany (srov. např. usnesení ze dne 22. 6. 2009

sp. zn.

). Ústavní soud na tomto místě připomíná, že ačkoliv je ústavní stížnost zásadně přípustná jen proti konečnému rozhodnutí ( ), není tím vyloučeno, aby se v rámci přezkumu uplatnily námitky směřující nejen k tomuto rozhodnutí, nýbrž k celému dosavadnímu průběhu řízení.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2025

Milan Hulmák v. r.

soudce zpravodaj