Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1711/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2025 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená a d.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že ve stěžovatelově věci bylo zahájeno trestní stíhání rozhodnutím Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen "GIBS"), která však poté, co vyloučila, že by mezi podezřelými byl i příslušník Policie České republiky, případ postoupila příslušnému policejnímu orgánu. Dozorující státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") poté věc usnesením ze dne 23. 8. 2023 č. j. 3 ZN 3997/2023-13 podle § 157 odst. 2 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), příslušnému policejnímu orgánu odňal a delegoval ji zpět GIBS.

3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 12. 2. 2025 sp. zn. rozhodl, že tento postup je nesprávný, a proto podle § 314c odst. 1 písm. a) ve spojení s § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu věc vrátil státnímu zástupci k došetření.

4. O stížnosti státního zástupce obvodního státního zastupitelství rozhodoval Městský soud v Praze, který napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušil a obvodnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

5. Stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasí, dovolává se porušení svých shora uvedených základních práv a navrhuje jeho zrušení. Namítá, že zahájení jeho trestního stíhání z rozhodnutí GIBS bylo nezákonné, resp. protiústavní.

6. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené . Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

7. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je, v souladu s y, úkolem všech obecných soudů. Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů ochrany základních práv.

8. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, ještě nezakládá uzavřenost takového stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti rozhodnutí o věci (srov. právě již citované usnesení

sp. zn.

).

9. V nyní posuzované věci trestní řízení pokračuje před obvodním soudem, nebylo o něm meritorně rozhodnuto a v takových případech je ústavní stížnost směřující proti dosavadnímu postupu orgánů činných v trestním řízení zásadně nepřípustná. Případné protiústavní procesní vady namítané stěžovatelem lze napravit zákonem předvídaným způsobem v rámci samotného řízení před obecnými soudy, včetně využití příslušných opravných prostředků.

10. Ústavní soud doplňuje, že pouhý nesouhlas stěžovatele s právním názorem vyjádřeným v judikatuře Ústavního soudu, včetně judikatury nálezové (srov. výše), z logiky věci nezakládá důvodnost (či přípustnost) ústavní stížnosti. Konečně, dovozuje-li stěžovatel přípustnost ústavní stížnosti z , lze uvést, že jde o výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba jako výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně (srov. např. nález ze dne 13. 3. 1996

sp. zn.

). Ustanovení míří zejména na situace, v nichž existuje silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (srov. nález ze dne 31. 7. 2018

sp. zn.

). Tento kvalifikovaný přesah vlastních zájmů stěžovatele Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. Pouhá skutečnost, že se v podobné situaci jako stěžovatel snad mohou někdy ocitnout další osoby, resp. skutečnost, že stěžovatelovo trestní stíhání údajně poutá mediální zájem, sama o sobě neodůvodňuje použití (srov. usnesení ze dne 4. 12. 2018

sp. zn.

, bod 11).

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2025

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

soudkyně zpravodajka