Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1715/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Šimka, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem, sídlem Štefánikova 4083/14, Hodonín, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -182 ze dne 28. dubna 2025, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva.

2. Napadeným rozsudkem Nejvyšší soud k dovolání vedlejší účastnice zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -162 ze dne 16. října 2024 v části výroku I v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli 5739,26 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. února 2022 do zaplacení a ve výroku II o nákladech řízení a věc vrátil v tomto rozsahu městskému soudu k dalšímu řízení.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud mu odňal právo podle d a rozhodl v rozporu se závěry judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

4. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

5. Ústavní soud dále posuzoval, zda je ústavní stížnost přípustná.

6. Řízení o ústavní stížnosti je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 30. listopadu 1995 (N 78/4 SbNU 243)] a na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 6. září 2016 (N 163/82 SbNU 565)]. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

7. Úkolem Ústavního soudu zásadně není měnit či napravovat případná pochybení obecných soudů či jiných orgánů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [např. nález

sp. zn.

ze dne 4. března 2004 (N 34/32 SbNU 321)].

8. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti následně vydanému konečnému rozhodnutí o věci (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. října 2023).

9. Nemuselo by tomu tak být, pokud by Ústavní soud shledal, že by v posuzované věci bylo možno výjimečně postupovat podle . To Ústavní soud neshledal a stěžovatel ostatně sám žádnou argumentaci v tomto směru nenabídl.

10. Stěžovatelova argumentace směřuje proti právnímu názoru Nejvyššího soudu na věc samu. Své argumenty bude moci stěžovatel předložit v dalším řízení soudům, a to včetně případné ústavní stížnosti, vyčerpá-li existující opravné prostředky bezúspěšně.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 16. června 2025

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka