Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2128/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky S. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2025, č. j. -450, a rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 6. 8. 2024, č. j. -328, 19 P a Nc 225/2022, , za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, a 1) J. H., 2) P. J., 3) M. Ž. a 4) Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 22. 7. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky napadající v záhlaví označená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ("krajský soud") a Okresního soudu v Chomutově ("okresní soud").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, okresní soud napadeným rozsudkem omezil svéprávnost první vedlejší účastnice řízení (výrok I) a jmenoval její dceru, druhou vedlejší účastnici řízení, její opatrovnicí (výrok II).

3. K odvolání stěžovatelky i první vedlejší účastnice řízení ve věci rozhodoval krajský soud, který rovněž napadeným rozhodnutím (v důsledku zpětvzetí odvolání) zastavil odvolací řízení proti výroku I rozsudku okresního soudu (výrok I) a potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku II (výrok II). Krajský soud účastníky řízení poučil, že proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

4. Stěžovatelka navrhuje zrušení obou rozhodnutí, přičemž namítá rozpor s , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Po obsáhlé rekapitulaci průběhu předchozího řízení stěžovatelka vznáší námitku zákonného soudce. Odkazuje na rozvrh práce a upozorňuje na "nesrovnalosti" v přidělování opatrovnických věcí u okresního soudu. Obecným soudům vytýká, že nezohlednily stanovisko posuzované osoby, nevypořádaly se s řadou nepravdivých tvrzení navrhovatelky, druhé vedlejší účastnice řízení, a nezhodnotily její konfliktní povahu. Krajskému soudu dále vytýká, že ji nesprávně poučil o opravném prostředku. Uvádí, že dle použitelných právních předpisů bylo v její věci možné podat dovolání.

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

6. Zároveň však Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná ( ), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

7. Stěžovatelce je nutno dát za pravdu, že v řízení o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka je dovolání přípustné, resp. není ze zákona vyloučeno. Tomuto závěru odpovídá rovněž ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení č. j. ze dne 17. 9. 2024) i Ústavního soudu (srov. např.

ze dne 12. 3. 2025).

8. Nepodáním dovolání v nyní posuzované věci tedy došlo k nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva podle . Nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání může mít za následek přípustnost ústavní stížnosti s tím, že materiálně by se Ústavní soud omezil pouze na přezkum důsledků chybného poučení. S ohledem na to, že v konkrétní věci je lhůta k podání dovolání v důsledku chybného poučení prodloužena na tři měsíce ( ) a je tedy ještě otevřena (srov. ústavní stížnost, s. 13, kde stěžovatelka uvádí, že jí bylo rozhodnutí krajského soudu doručeno dne 26. 5. 2025), Ústavní soud přistoupil k odmítnutí ústavní stížnosti pro její předčasnost. To nepředstavuje omezení stěžovatelčina práva na přístup k soudu, neboť po rozhodnutí Nejvyššího soudu bude mít možnost napadnout ústavní stížností i rozhodnutí krajského soudu a okresního soudu.

9. Za daných okolností Ústavní soud stěžovatelku ani nevyzýval k odstranění vad podání (v podobě absence zastoupení advokátem), neboť by to na výsledku řízení nemohlo nic změnit, ba právě naopak by to vedlo k prodloužení řízení o ústavní stížnosti a zkrácení lhůty, která stěžovatelce zbývá pro podání mimořádného opravného prostředku. Ústavní soud obdobně postupoval již v minulosti (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 2. 2024).

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2025

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj