Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1851/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného Mgr. Milanem Lukendou, advokátem, Hybernská 1009/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2025 č. j. -251, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a E. R. a nezl. M. R. a V. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozsudku

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jeho ústavních práv na péči o děti a jejich výchovu podle d (dále jen ""), na svobodnou volbu povolání a podnikání podle y a na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel a první vedlejší účastnice (dále jen "matka") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků (dále jen "nezletilí"). Stěžovatel podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") návrh na úpravu poměru nezletilých pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství rodičů, přičemž se nejprve domáhal určení své výlučné péče a stanovení styku nezletilých s matkou, posléze návrh změnil na určení střídavé péče, která by probíhala v jeho bydlišti. Obvodní soud po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 4. 10. 2024 č. j. -194, , 14 a 269/2024, nezletilé svěřil do rovnoměrné střídavé péče rodičů v místě bydliště každého z rodičů a upravil jejich předání a převzetí (I. výrok), rozhodl o vyživovací povinnosti rodičů vůči nezletilým (II. a III. výrok), upravil styk rodičů s nezletilými o vánočních prázdninách a hlavních prázdninách (IV. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (V. výrok). Na základě provedeného dokazování obvodní soud dospěl k závěru, že za nejvhodnější považuje svěření nezletilých do střídavé péče, o které nebylo mezi rodiči sporu, spor spočíval pouze v intervalu střídání, přičemž podle obvodního soudu zvolená úprava zajistí nezletilým pravidelnost a předvídatelnost, včetně předání, které jim umožní klidnou přípravu na pondělní školní vyučování. Vyživovací povinnost upravil v závislosti na rozdílných příjmech rodičů.

3. Proti I. výroku rozsudku obvodního soudu ohledně střídavé péče a IV. výroku téhož rozsudku ohledně režimu svátků a prázdnin podal stěžovatel odvolání, které Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") neshledal důvodným, avšak kvůli formulačním nedostatkům změnil napadeným rozsudkem I. výrok ohledně svěření do rovnoměrné střídavé péče a v souladu s představami rodičů změnil IV. výrok a upravil i péči o nezletilé o letních prázdninách a vánočních prázdninách, kterou koncipoval jako rovnoměrnou se střídáním režimu ob rok, s úpravou letních prázdnin ponechanou na dohodě rodičů s úpravou pro případ, že by k dohodě nedošlo (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (II. výrok).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel je přesvědčen, že do jeho ústavních práv bylo zasaženo v obou stěžejních oblastech rozsudku městského soudu, a to jak v rozhodnutí o péči o nezletilé v bydlištích obou rodičů, ale zejména v určení intervalu střídání v lichém a sudém týdnu. K nim pak formuluje podrobnější námitky.

5. Ohledně intervalu střídání péče o nezletilé stěžovatel namítá, že obecné soudy řádně neuvedly důvody určení intervalu střídání péče v lichém a sudém týdnu a proč nemohl být zaveden interval střídání podle jeho pracovních směn. Připomíná, že předkládal konkrétní návrh a že nebyl poučen, že návrh je vadný nebo nevykonatelný, nebyl vyzván k opravě nebo doplnění či jiné úpravě a žádný ze soudů neprojevil snahu posoudit jeho pracovní situaci a nastavit interval střídání péče tak, aby mohl být zohledněno jeho povolání (dodává, že jako pilot civilních letadel je cca 7 dnů v kuse mimo Českou republiku a následně cca 7 dnů má volno a tráví jej ve svém bydlišti, přičemž z objektivních hledisek nemůže těchto 7 kalendářních dní kopírovat kalendářní týden). Na základě svých námitek předkládá stěžovatel návrhy na možnou úpravu střídání a dovozuje, že soudy rezignovaly na své povinnosti vyjádřené v konkretizovaných nálezech Ústavního soudu.

6. Také rozhodnutím o režimu střídavé péče mělo dojít k porušení jeho ústavních práv podle a y. Nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, protože soudy neprovedly jím navržené důkazy a obvodní soud neuvedl vůbec nic k tomu, z jakého důvodu rozhodl, že nezletilí se budou stěhovat mezi rodiči. Poukazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž městský soud konstatoval nejvhodnější podobu střídavé péče spočívající v tom, že dítě zůstane na stejném místě a rodiče se u něj střídají. Úvahy městského soudu o možných konfliktech jsou ničím nepodložené spekulace a nemají oporu v jakémkoliv důkazu. Odůvodnění napadeného rozsudku postrádá jakékoliv vyjádření ke zhoršenému psychickému stavu nezletilých v důsledku stěhování mezi rodiči. Napadený rozsudek je postaven toliko na přání matky a stěžovateli je fakticky znemožněn styk s nezletilými a ti se musí stěhovat mezi rodiči v rozporu s jejich nejlepšími zájmy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán napadený rozsudek. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též ). Právo na soudní ochranu podle odst. ly je porušeno,

je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. např. usnesení ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody.

9. Z uvedeného postavení Ústavního soudu vyplývá, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko z hlediska porušení základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavnímu soudu proto v řízeních o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů v opatrovnických věcech nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy a na základě "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí těchto soudů. Stěžovatel staví Ústavní soud právě do této pozice, tj. další instance v systému obecného soudnictví, neboť jeho námitky obsažené v ústavní stížnosti mají charakter nesouhlasných námitek vůči důvodům, na nichž obecné soudy založily výroky o režimu péče o nezletilé. Stěžovatel tak ústavní stížnost fakticky považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny pravomocného rozhodnutí.

10. Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že je v souladu s výše nastíněnými východisky, neboť v něm nezjistil žádné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Námitkami stěžovatele se městský soud řádně zabýval, dostatečně se s nimi vypořádal a dospěl k závěrům o tom, že nelze autoritativně vyhovět návrhu stěžovatele na uskutečňování střídavé péče výlučně v jeho současném bydlišti (bod 12. odůvodnění napadeného rozsudku), a že navržené řešení, tj. stanovení jeho péče na dny jeho volna v následujícím měsíci podle rozpisu směn, který obdrží těsně před začátkem každého dalšího měsíce, jako vhodné zejména pro děti ve věku nezletilých (pozn. v současné době mají 10 let a 8 let), pro které je pravidelnost a předvídatelnost výchovného režimu stabilizačním prvkem (bod 13. odůvodnění napadeného rozsudku). Z rozsudku městského soudu tak srozumitelně vyplývá, jaká skutková zjištění a skutkové závěry soud učinil a jak věc posoudil po právní stránce. Mezi skutkovými a právními závěry není dán extrémní rozpor a napadený rozsudek je ústavně akceptovatelný, a to tím spíše, že se vztahuje k otázkám, do nichž je Ústavní soud oprávněn a povinen zasahovat pouze v extrémních případech, kterýžto v dané věci nenastal. Ústavní soud současně shledal, že odůvodnění napadeného rozsudku vyhovuje požadavku na podrobné a přesvědčivé odůvodnění, včetně uvedení relevantních argumentů, ve smyslu nálezu ze dne 3. 5. 2022

sp. zn.

(N 56/112 SbNU 9).

11. Ústavní soud, stejně jako v podobných opatrovnických věcech, uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností. Rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé nemají povahu rozhodnutí absolutně konečných a tedy nezměnitelných; změní-li se poměry, mohou být tyto skutečnosti podkladem pro nové posouzení. Jestliže obecné soudy na základě řádného zdůvodnění, byť odchylně od představ stěžovatele, dospěly k rozhodnutí o režimu střídavé péče (též v souladu se stanoviskem kolizního opatrovníka - srov. bod 33. odůvodnění rozsudku obvodního soudu a bod 7. odůvodnění napadeného rozsudku), jde o rozhodnutí nezávislých orgánů veřejné moci, do jejichž pravomoci je zásah Ústavního soudu nepřípustný. Ústavní soud dodává, že považuje za výstižné doporučení kolizního opatrovníka, aby "rodiče začali spolupracovat v rámci mediace, aby se alespoň přiblížili ve svých výchovných způsobech" (bod 33. odůvodnění rozsudku obvodního soudu).

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu