Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1666/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., státního příslušníka Ruské federace a Rumunské republiky, zastoupeného JUDr. Hugem Körblem, advokátem se sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1, proti usnesení ministra vnitra ze dne 2. června 2025 č. j. MV-83396-2/SO-2025 a jinému zásahu orgánu veřejné moci, a s nimi spojeným návrhem na zrušení a a přechodného ustanovení k a , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, v účinném znění, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá nečinnost ministerstva vnitra založenou na protiústavních ustanoveních tzv. Lex Ukrajina VII, upravujících (ne)možnost nabývaní českého občanství občany Ruské federace. Nevyužil při tom možnost podat správní žalobu proti nečinnosti.

I. Vymezení věci a argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel jako občan Ruské federace (a Rumunské republiky) podal dne 6. 9. 2023 prostřednictvím Úřadu městské části Praha 13 žádost o udělení státního občanství České republiky. Tato žádost byla 12. 10. 2023 doručena Ministerstvu vnitra, které nerozhodlo v zákonné lhůtě 180 dnů, jež měla uplynout dne 9. 4. 2024.

3. Dne 14. 5. 2025 podal stěžovatel žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ( ). Ministr vnitra nevyhověl stížnosti stěžovatele s odůvodněním, že podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace ("Lex Ukrajina VII") je řízení ze zákona přerušeno, správní orgán v něm nesmí vydat rozhodnutí a žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti tak nelze vyhovět. V přerušeném řízení se bude pokračovat za podmínek stanovených Lex Ukrajina VII.

4. Ministr vnitra dále odkázal na přechodné ustanovení obsažené v čl. II , podle něhož se a 7y Lex Ukrajina VII, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti , použijí i na žádosti o udělení státního občanství České republiky podané do dne nabytí účinnosti Lex Ukrajina VII, pokud žádosti o udělení státního občanství České republiky již nebylo vyhověno. Toto přechodné ustanovení se uplatní i v případě stěžovatele.

5. Následně podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení ministra vnitra. Dále žádá, aby Ústavní soud přikázal Ministerstvu vnitra, rozhodnout o žádosti stěžovatelky o nabytí českého státního občanství udělením a aby ministru vnitra byla uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů soudního řízení. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh, aby Ústavní soud ve smyslu zrušil a a přechodné ustanovení k a Lex Ukrajina VII. Konečně stěžovatel žádá náhradu nákladů řízení.

II. Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

6. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění zákonem stanovených procesních předpokladů řízení.

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost nepřípustná.

8. Ústavní soud připomíná, že ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio a subsidiárním způsobem ochrany ústavně chráněných práv, jak vyplývá z a (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 nebo současnější usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 10. 2023). Ze zásady subsidiarity vyplývá také v rozhodnutích Ústavního soudu opakovaně zmiňovaný princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 3. 2025,

sp. zn.

ze dne 4. 10. 2023 nebo

sp. zn.

ze dne 27. 11. 2024). Ústavní stížnost je tedy potřeba chápat jako cestu k ochraně základních práv, kterou lze využít až tehdy, když jiná ochrana před orgány veřejné moci již není možná. To vede k předpokladu, že stěžovatel předtím, než se obrátí na Ústavní soud, takových jiných prostředků ochrany využije

9. To v daném případě není splněno. Jak plyne z informací obsažených v ústavní stížnosti, stěžovatel nevyčerpal prostředky ochrany před nečinností před správními soudy.

10. Stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, že lhůta pro podání žaloby proti nečinnosti správního orgánu marně uplynula. Lhůta pro vydání rozhodnutí o jeho žádosti stanovená , o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním

občanství České republiky), marně uplynula dne 9. 4. 2024. Ode dne marného uplynutí zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí se mohl proti nečinnosti správního orgánu bránit u správního soudu, přičemž pro podání žaloby proti nečinnosti měl k dispozici roční lhůtu ( ; k ústavní konformnosti lhůty pro podání žaloby proti nečinnosti viz nález

sp. zn.

ze dne 14. 7. 2020). Lhůta pro podání žaloby tak stěžovateli uplynula dne 9. 4. 2025.

11. Zmeškání této lhůty přitom nelze prominout ( ). V době, kdy se stěžovatel obrátil s ústavní stížností na Ústavní soud, tak nepostupoval a už ani nemohl postupovat cestou ochrany svých veřejných subjektivních práv před správními soudy. Stěžovatel tedy mohl svá práva hájit jinými prostředky než přímo ústavní stížností, ale nevyužil jich.

12. Ústavní soud přitom v podobných případech považoval ochranu poskytovanou správními soudy za efektivní. Odmítl jako nepřípustné dvě ústavní stížnosti stěžovatelů, kteří se obrátili na správní soud s nečinnostní žalobou směřující proti Ministerstvu vnitra a současně na Ústavní soud s ústavní stížností spojenou s návrhem na zrušení a (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 3. 2025 a

sp. zn.

ze dne 26. 3. 2025). Z odůvodnění obou usnesení vyplývá, že stěžovatelé měli k dispozici jiné prostředky ochrany v soudním řízení správním, které je třeba využít, a až po jejich vyčerpání bude namístě, aby se věcí zabýval Ústavní soud. Rovněž odmítl jako nepřípustnou stížnost stěžovatelky, která z důvodu své procesní nečinnosti nevyužila možnosti podat správní žalobu proti nečinnosti (usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 7. 2025).

13. Nejsou tedy splněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti podle . Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle .

14. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení (části) právního předpisu. Řízení o návrhu podle je řízením akcesorickým, a není-li ústavní stížnost způsobilá k věcnému projednání, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jeho jednotlivých ustanovení [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351)]. Za těchto okolností Ústavní soud návrh na zrušení napadených zákonných ustanovení odmítl podle ve spojení s .

15. Nadto je třeba podotknout, že Ústavní soud vede pod

sp. zn.

řízení o návrhu skupiny senátorů ze dne 11. 4. 2025, kterým se navrhuje zrušení a , tedy i ustanovení, které napadá stěžovatelka (text tohoto návrhu je dostupný online z https://www.usoud.cz/projednavane-plenarni-veci).

16. Domáhá-li se stěžovatel v petitu ústavní stížnosti toho, aby Ústavní soud "přikázal účastníkovi řízení 1 rozhodnout o žádosti stěžovatele o nabytí českého státního občanství udělením, a to do 10 dnů", není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný [ ]. Stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje [přiměřeně srov. usnesení ze dne 11. 5. 2021

sp. zn.

nebo ze dne 29. 11. 2022

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz].

17. Ústavní soud pak neshledal důvodným návrh stěžovatele, kterým se domáhal zaplacení nákladů soudního řízení, a to jak podle , tak podle , neboť stěžovatel nebyl procesně úspěšný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu