Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2381/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků X, zastoupeného Mgr. Pavlem Prokopem, advokátem, sídlem Česká 141/31, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -583 z 11. 6. 2025, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -453 z 31. 1. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Luboše Franty a Blanky Jílkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení 203 600 Kč s příslušenstvím a po vedlejší účastnici zaplacení 13 600 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím podává stěžovatel ústavní stížnost a namítá porušení jeho základních práv zaručených a d; a y; Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

3. Ústavní soud na úvod zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a shledal, že tyto procesní předpoklady řízení splněny nejsou. Ústavní stížnost je totiž nepřípustná, a to z důvodu její předčasnosti. Ústavní soud telefonicky u Obvodního soudu pro Prahu 4 a následně i z vyžádaného dovolání zjistil, že vedlejší účastník proti napadenému rozhodnutí městského soudu podal dovolání. Rozsudek Městského soudu v Praze vedlejší účastník napadl v rozsahu všech jeho výroků a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.

4. V takovém případě nemůže Ústavní soud zasahovat do řízení, které doposud není skončeno. Ústavní soud výsledek dovolacího řízení nemůže presumovat. Napadená rozhodnutí mohou být dotčena rozhodovací činností Nejvyššího soudu, a proto stěžovatel za dané procesní situace podal ústavní stížnost předčasně. Souběžné projednávání dovolání a ústavní stížnosti není namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty (srov. usnesení

sp. zn.

z 29. 7. 2011). Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci může být o právech stěžovatele rozhodnuto, není zásah Ústavního soudu možný. Opačný postup by byl v rozporu nejen se zásadou subsidiarity, ale i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání stěžovatele, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů; pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení ( y).

5. Stěžovateli nic nebrání po skončení řízení před obecnými soudy podat ústavní stížnost znovu. Opakované podání ústavní stížnosti proti nyní napadeným rozhodnutí městského soudu a obvodního soudu pak nebude Ústavní soud oprávněn odmítnout pro opožděnost (za splnění podmínky ), neboť takový postup by znamenal odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) a byl by porušením y (srov. usnesení

sp. zn.

z 18. 9. 2024, či usnesení

sp. zn.

z 10. 1. 2025). V případě podání nové ústavní stížnosti je nicméně vhodné, aby stěžovatel poukázal na toto usnesení Ústavního soudu.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ve spojení s ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2025

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka