Zákon České národní rady o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, přijatý 5. května 1992, upravuje právní úpravu a zdanění tří forem majetkových transferů v České republice. Primární cíl zákona spočívá v regulaci a vymezení pravidel pro daňové povinnosti spojené s nabytím majetku prostřednictvím dědictví, darování a převodů nemovitostí. Klíčová ustanovení zahrnují: 1. Daň dědická je vybírána od dědiců, kteří získali majetek ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto důvodů. Předmětem daně je nabytí jak movitých a nemovitých věcí, tak i cenných papírů a jiných majetkových hodnot. Daň se vybírá z nemovitého majetku v České republice bez ohledu na státní občanství zůstavitele. 2. Daň darovací je uvalena na nabyvatele darovaných movitých a nemovitých věcí, včetně jiného majetkového prospěchu, pokud je nabytí bezúplatné. Daňový povinníkem může být i dárce při darování do ciziny. Zákon stanoví, že příjmy z plnění na základě zákonné povinnosti nejsou předmětem daně. 3. Při reálném rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky je nabytí nad hodnotu původního podílu považováno za dar a zdaněno odpovídajícím způsobem. Tento zákon významně ovlivňuje fiskální politiku a poskytuje právní rámec pro výběr daní v souvislosti s převodem majetku, což má dopad na jednotlivce i právnické osoby zapojené do těchto transakcí.