Zákon České národní rady o dani silniční, přijatý 5. května 1992, stanovuje pravidla pro daň z motorových vozidel používaných k podnikání. Hlavním cílem je zdanit silniční motorová vozidla, kolové traktory a připojná vozidla určená pro komerční účely. Výjimky z daně se vztahují na jednostopá vozidla, vozidla používaná v lesnictví a zemědělství, veřejnou dopravu a vozidla používaná pro účely jako zdravotní péče či sociální služby. Další osvobození se týkají vozidel s katalyzátory a vozidel na alternativní pohony, což platilo do roku 1995. Daň se vypočítává na základě hmotnosti vozidla nebo soupravy a počtu náprav, zatímco u osobních automobilů se vychází z objemu válců motoru. U cizozemských vozidel v mezinárodním provozu se daň počítá i podle doby pobytu v tuzemsku. Poplatníkem je obvykle držitel vozidla zapsaný v technickém průkazu, ale může jím být i uživatel vozidla, např. řidič, zvláště u vozidel dovezených s držitelem se sídlem mimo tuzemsko. Tato legislativa má dopad na podniky využívající motorová vozidla pro obchodní aktivity a vyžaduje, aby platili silniční daň na základě určených parametrů.