Zákon České národní rady o správě daní a poplatků, přijatý 5. května 1992, upravuje správu daní, poplatků a odvodů v České republice. Primárně stanovuje pravidla pro daňové řízení včetně práv a povinností daňových subjektů a správců daní. Zákon definuje správu daně jako právo přijímat opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností. Zvláště se jednání vede v úzké spolupráci s daňovými subjekty a volí se prostředky, které nejméně zatěžují daňové subjekty. Klíčové ustanovení také stanovuje, že rozhodnutí se zakládají na posouzení důkazů v jejich vzájemné souvislosti a na skutečném obsahu právních úkonů. Daňové řízení je neveřejné a povinnost mlčenlivosti je kladena na všechny účastníky kromě daňových subjektů. Zákon stanovuje, že jednání před správcem daně se konají v češtině nebo slovenštině, s možností tlumočení pro občany národnostních menšin. Místní příslušnost určuje převážně místo sídla právnické osoby či bydliště fyzické osoby, s několika specifickými výjimkami. Tento zákon významně ovlivňuje daňové řízení, zajišťuje jeho transparentnost a rovnost mezi daňovými subjekty, a podporuje efektivní vedení daňových povinností v souladu s právními normami.