Zákon o úpravě právních poměrů některých veřejných zaměstnanců a příjemců odpočivných platů, kteří zůstali v době nesvobody na území Československé republiky obsazeném cizí mocí, byl přijat Národním shromážděním Československa dne 23. února 1949. Hlavním cílem zákona bylo upravit právní a ekonomické vztahy lidí, kteří navzdory okupaci území v letech 1938 a 1939 setrvali na území Československa. Zákon stanovil, že pracovní poměr těchto osob s československými veřejnými zaměstnavateli se považuje za zaniklý ke dni okupace. Stejně se ukončuje i nárok na odpočivné platy, pense či dary z milosti od československých veřejných zaměstnavatelů, pokud zůstali na obsazeném území. Výjimky platí pro případy, kde pokračovala práce pro veřejné zaměstnavatele na neobsazeném území nebo v Protektoráte. Zákon obsahuje i ustanovení pro správní výjimky, umožňující obnovení pracovních poměrů a přiznání nároků na odpočivné platy v případech hodných zřetele, přičemž dané osoby musely zachovat československé občanství. Tato právní úprava reaguje na potřebu řádného uspořádání právních poměrů osob, které byly zasaženy změnami během válečných let a poválečného uspořádání.