Zákon o mimořádných opatřeních v oboru ochrany vynálezů, přijatý dne 11. března 1948, má za cíl přizpůsobit právní rámec ochrany patentů v Československu následkům druhé světové války. Hlavním cílem zákona je prodloužení prioritních lhůt stanovených Pařížskou unijní úmluvou, které nebyly vyčerpány k 29. září 1938, a úprava těchto lhůt do jednoho roku od počátku účinnosti zákona. Klíčová ustanovení zahrnují prodloužení lhůt pro zachování práv z patentů a patentových přihlášek platných po 30. září 1938, a to ve světle válečných událostí. Zákon rovněž stanoví zvláštní úpravy pro cizince, pod podmínkou reciprocity ze strany jejich domovských zemí. Dalším důležitým aspektem je ustanovení umožňující retroaktivní přiznání prioritního práva za specifických podmínek. Zákon také upravuje úlevy na platby patentních poplatků provedených v zahraničí a reguluje práva třetích osob, které v dobré víře užívaly patentovaných vynálezů v období, kdy byly patenty neplatné. Tato legislativa tak přináší nutné úpravy a zmírnění pro držitele patentů postižených válečnými událostmi a jejich důsledky, umožňující pokračování jejich právní ochrany v poválečném období.