Zákon o platidlech československé měny, přijatý Ústavodárným Národním shromážděním republiky Československé dne 11. března 1948, upravuje oficiální platidla na území Československa. Hlavním účelem zákona je definovat bankovky a mince, které jsou považovány za zákonné platidla v korunách československých (Kčs), a stanovit zásady pro jejich vydávání a oběh. Zákon ve své první části specifikuje, že zákonnými platidly jsou bankovky vydávané Národní bankou Československou a drobná platidla a pamětní mince vydávané státem. Bankovky mají české nebo slovenské znění a obsahují datum vydání, podpis banky a varování před trestem za padělání. Rovněž je stanoveno, že bankovky lze směňovat v Národní bance Československé ještě dva roky po jejich stažení z oběhu. Druhá část zákona se zaměřuje na oběh platidel, přičemž každá osoba je povinna přijímat bankovky bez omezení, zatímco drobná platidla mají omezenou povinnost přijetí, a to maximálně 50 mincí jednoho druhu nebo 100 kusů papírových drobných peněz. Haléřové platby se zaokrouhlují podle specifikovaných kritérií. Celkově tento zákon formuluje strukturu měnového systému Československa, upravuje funkci Národní banky při vydávání a stahování platidel, a stanovuje pravidla pro používání bankovek a mincí v běžném oběhu.