Zákon o lékárnickém studiu je právní úpravou přijatou dne 20. července 1948, která reguluje strukturu a organizaci farmaceutického vzdělávání v Československu. Hlavním cílem tohoto zákona je integrace lékárnického studia k lékařským fakultám na Karlově univerzitě v Praze, na Masarykově univerzitě v Brně a na univerzitě v Bratislavě. Zákon stanovuje dobu farmaceutického studia na čtyři roky a upravuje proces dosažení titulu magistra farmacie prostřednictvím dvou státních zkoušek, s možností dalšího postgraduálního studia pro dosažení titulu doktor farmacie podle rigorózního řádu. Zákon rovněž zajišťuje, že členové profesorských sborů lékařských a přírodovědeckých fakult, kteří se podílejí na výuce v rámci farmaceutického studia, utvářejí odborový sbor, jenž se podílí na řízení studia. Naplňuje svou účinnost od roku 1948/49 a umožňuje stávajícím studentům dokončit své předchozí vzdělávací programy nejpozději do konce roku 1953. Ministerstvo školství a osvěty je pověřeno vydáním studijních a zkušebních řádů a určením podmínek pro absolventy starších programů, aby si mohli doplnit vzdělání podle nového systému. Zákon vstupuje v platnost dnem vyhlášení, což znamená jeho okamžitou aplikovatelnost.