Zákon o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil, přijatý 9. května 1947, je zaměřen na podporu dvouletého hospodářského plánu Československa prostřednictvím mobilizace pracovních sil. Hlavním cílem je efektivní využití dostupné pracovní síly tím, že se aktivně zapojí pracovně schopné osoby, které dosud nepracují, a přemístí se pracovníci z oblastí s nadbytkem pracovních míst do oborů s nedostatkem pracovní síly. Klíčové změny zahrnují zavedení ekonomických opatření pro správu pracovní síly, začlenění více žen do pracovního procesu a návrat odborně vyškolených pracovníků do původních povolání. Zákon stanovuje, že zaměstnavatelé musí efektivně využívat pracovní sílu a mohou zaměstnávat jen tolik lidí, kolik je nezbytné k dosažení pracovních cílů. Pokud tyto povinnosti nejsou splněny, okresní úřad ochrany práce může požadovat snížení počtu zaměstnanců. Vláda a příslušné úřady mají povinnost organizovat a monitorovat provádění těchto opatření s cílem zajistit splnění hospodářských plánů a zlepšení pracovní výkonnosti v souladu s právními předpisy. Tento zákon má zásadní dopad na národní hospodářství, pracovně-právní vztahy a státní hospodářskou politiku.