Zákon o sloučení některých peněžních ústavů v Praze a v Brně, schválený 7. května 1947, upravuje integraci konkrétních finančních institucí v Československu. Hlavním cílem tohoto zákona je konsolidace bankovního sektora prostřednictvím univerzální sukcesie, tedy bez likvidace, při kterém dochází k převodu veškerých práv a závazků ze zrušených subjektů na nově určené instituce. Zákon specificky ruší „Český akciový hypoteční ústav, národní podnik“ v Praze a přenáší jeho závazky na „Zemskou banku pro Čechy - ústřední banku spořitelen v Čechách a na Moravě“. Rovněž se ruší „První moravská spořitelna v Brně“, jejíž práva přecházejí na „Spořitelnu zemského hlavního města Brna“, a institut zástavních listů tohoto spolku přechází na „Zemskou banku pro Moravu a Slezsko“. Zákon zpětně uznává sloučení k datu 1. ledna 1947 a osvobozuje související právní úkony a dokumenty od daní a poplatků. Případné nesrovnalosti při provádění ustanovení zákona rozhodne ministr financí. Tento zákon má významné dopady na bankovní a finanční sektor ve jmenovaných regionech a byl určen k posílení a efektivnějšímu řízení těchto institucí. Nabývá účinnosti 15 dní po vyhlášení.