Zákon o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu (zákon č. 55 z 1. dubna 1947) je právní předpis přijatý Ústavodárným Národním shromážděním Československa. Jeho hlavním cílem je zajistit efektivní využívání zemědělské půdy podle zemědělského výrobního plánu pro zabezpečení výživy národa. Zákon zavádí několik klíčových opatření: 1. Zajišťuje dostatečné množství pracovních sil a zemědělské techniky prostřednictvím spolupráce příslušných úřadů, veřejné správy a sousedské výpomoci (§ 1). 2. Zavádí povinnost vlastníků neobdělávané zemědělské půdy oznámit tento stav místnímu národnímu výboru, který zajistí potřebnou pomoc, případně přikáže půdu jiným podnikatelům do povinného pachtu (§§ 2-3). 3. Upravuje podmínky a postupy pro přikázání půdy do povinného pachtu, včetně stanovení pachtovného okresním národním výborem (§ 4). Zákon výrazně ovlivňuje rolníky, vlastníky zemědělské půdy, ale i další uživatele a osoby odpovědné za její správu, tím, že reguluje jak užívání půdy, tak i využití zemědělských zařízení potřebných pro její obdělávání. Tento zákon je součástí státní hospodářské politiky v oblasti zemědělství a potravinářství, s cílem zvýšit efektivitu výroby a zabezpečit národní potravinovou soběstačnost.